31. 1. – 2. 2. Polární noc


Tématem první Fluorescenční noci v roce 2014 byly polární ekosystémy. Zúčastnilo se 24 účastníků. Tentokrát proběhlo opravdu velké množství přednášek: Co je možné vidět na Fluorescenční noci (Míša Mikát), Antarktické ryby (Karel Janko), Polární záře (Miloš Duchoslav), Svalbard (Standa Vosolsobě) Polární rozpouštědla (David Fatka), Norsko (Jirka Hadrava), Proč tak rychle ubývá diversita od rovníku směrem k pólu? (David Storch) a Geografie polárních oblastí (Karolína Fazole Fazekašová). Exkurze byla na stepi v Prokopském údolí. Podrobněji si o průběhu této FN můžete počíst v reportáži od Elišky Neuwirthové.


31. ledna se sešli mladí čerství účastníci i staří uleželí štamgasti na další Fluorescenční noci v legendární budově Viničné 7 Přírodovědecké fakulty UK, vhodné to akci pro všechny příznivce biologie a exprese všeho druhu. Poté, co se v učebně 108 sešla, sjela a zasedla majoritní část chovanců, započala se pod taktovkou Míši Mikáta přednáška o všemožných přírodninách, jež lze s uspokojením biologovi vlastním pozorovat pod fluorescenčním mikroskopem, která byla díky prozatímní absenci spánkového deficitu společností vyslechnuta neobyčejně pozorně. Během ní také dorazila minoritní část opožděných účastníků, kteří se potichu či méně potichu vkrádali do učebny. Po ukončení úvodní přednášky všichni, až na Alberta Damašku, který ve velice seriozním oděvu demonstrativně zůstal sedět uprostřed, rozmístili své tělesné schránky do cirkulárního útvaru určeného ke vzájemnému představování. Poté, co byl Albert upozaděn na periferii místnosti mezi ostatní, počalo kolovat slovo a vzpouzející se potkan a ti, jež drželi oboje, sdělili osazenstvu své jméno, roli na fluorescenční noci, oblíbené odvětví biologie a modelový organismus, ontogenetické stadium a svůj vratislavický původ. Poté si tradičně Celie Korittová vybrala svou skupinku obětí, kterou vlákala do hlubin suterénu. Přeživší tvrdili, že jim ukazovala sprchu. Jiní tvrdí, že takovým nešťastníkům očkuje zárodky ascomycot.

Velkému zájmu se nepochybně těšila i navazující přednáška Karla Janka. Co by ichtyolog nás obeznámil s ekologií antarktického mořského života a například jsme se dozvěděli, že kromě halogenových, karbonylových či dusíkatých derivátů existují z taxonomického pohledu i deriváty rybí. Poté, co jsme z mozků vytěsnili představu rybiček tvaru šestiúhelníku, jsme při další přednášce dostali jedinečnou možnost pokochat se krásou polární záře, kterou nám zprostředkoval Miloš Duchoslav. Ten kromě úlohy přednášejícího zastával i roli zástupce nadřazeného orgánu, jímž je Fluorescenční noci občanské sdružení Arachne. Krasojízda po severních krajích neskončila, neboť na Miloše navázal se vzpomínkami na Svalbard a místní terénní základnu Standa Vosolsobě. Pohled na širé nehostinné pláně s pobytovými znaky sovětů obecných by působily značně bezútěšně, nebýt trsů drobných houževnatých rostlinek s vážně obrovskými květy.

Následovalo nastolení všeobecné entropie, které dominovala nepostradatelná exprese hudebního ražení. Obvyklá pestrá diverzita hudebních nástrojů a hlasových fondů byla tentokrát obohacena i o dva elektrotrofní zástupce kmene hexachordata, jež zapříčinili značnou excitaci některých účastníků i jedinců z řad vedení, kteří tyto hrdé tvory hodlali zkrotit a ochočit.

Diverzita organismů se tentokrát sestávala také ze čtyř jedinců Rattus norvegicus s rovnoměrným zastoupením XX a XY, což ponoukalo jejich majitele k mnoha etologickým experimentům, které ovšem v následujících dnech vyvrcholily krveprolitím v řadách majitelů a doživotním traumatem jednoho ze zúčastněných samečků s pernamentně labilním svěračem. Dále se na akci vyskytovala například také krásná „myšička“ z rodiny užovek, častý to okupant rukávů posluchačů přednášek.

Fluorescenční noc se nejmenuje noc bezdůvodně. Po spánku, jehož délku někteří mohli počítat v řádu minut to ráno po budíčku v patře budovy vypadalo jako ve filmu s apokalyptickou tematikou. Téměř všichni, kteří „spali“ v místnostech, kde spící nesmí rušit bdící, budili jak sebe, tak i dojem, že jim zombie zpredovali mozek. Když se konečně všichni nadrátovali, v rámci možností zkulturnili své tělesné schránky a pozřeli chleba, máslo, čokoládu, nebo tamarind opustili jsme Viničnou vyzbrojeni termoskami s čajem a jali se putovat směrem k Prokopskému údolí, cíli naší exkurze. Cestou jsme se pilně oddávali duchaplné konverzaci na rozličná témata spojená s biologií, ideologií, ščagly, nebo pochybnostmi o směru, kterým nás navigovalo nevyspalé vedení. Cestou jsme byli svědky vynalézavosti biologa, když jeden z účastníků obětoval vlastní ponožku k výrobě provizorní planktonky, kterážto oběť byla odměněna množstvím polozmrzlého okřehku. Prokopské údolí jsme pozorovali z výšin místních skal s velmi nepřátelsky naladěnými zablácenými cestičkami, kterými bylo nutné se na ně vyplazit. Pokořili jsme je však, a za cenu minimálních ztrát stanuli na vrcholku, kde proběhla skupinová predace. Poté přišla na řadu hra, při které vedení a někteří zmocněnci z řad účastníků ukázali pravou tvář v roli zákeřných kyslíkových radikálů, jež se nám snažili zhatit budování cenné heterozygotní sbírky alel. Mnoho jedinců si oddechlo na jejím konci, neboť když značně zločinně vyhlížející kyslíkoví radikálové usoudili, že pravidla hry jsou příliš mírná, zapojili do svého arzenálu i sněhové projektily.

Večerní přednášky někteří vyslechli v poněkud vegetativním stavu až hibernaci, neboť jejich mysl ovládl spánkový deficit a pod jejich hlavou se často ocitaly lavice, ačkoli byly značně nepohodlné. Ale biolog hrdinně vydrží všechno. Jirka Hadrava svou přednáškou o Norsku jistě mnoho lidských cist vytrhl z letargie, neboť jeho příspěvky byly hojně prokládány ukázkami krásné severské hudby i její teorií. Taktéž navazující host z řad chemiků, David Fatka, si získal své posluchače, přednášejíce na velmi mrazivé téma polárních rozpouštědel.

Mimo jiné poskytuje Fluorescenční noc také pohled na biologa hnaného nejnižšími pudy. Tento jev lze pozorovat zejména, ocitne-li se tento živočich v blízkosti hrnce plného prediva. A jsou-li tím predivem například smažená kuřata, jedná se o velmi nestabilní kombinaci, která většinou končí adicí kuřete na biologa a u některých agresivnějších a hladovějších jedinců dokonce adicí biologa na celý hrnec kuřat. Tentokrát bylo docíleno navázání pěti velmi kuřefilních substituentů, kteří však byli nakonec přemoženi náporem ostatních strávníků.

Druhý fluonoční večer opět probíhal ve znamení exprese, která se tentokrát rozdělila na hudební, probíhající ve 108 a herní, jejíž příznivci se uchýlili do podkrovního patra budovy za účelem hrát ideologickou verzi Activity.

Ráno se po příjemně pozdním budíčku společnost odebrala na rychlou exkurzi do přilehlé botanické zahrady, kde šlo v tomto období například obdivovat zápach linoucí se ze shnilých semen jinanu ponoukajících ke spáchání smrdutého atentátu, či keř chvojníku, jež je ideologický v každé roční době. Následovala přednáška prof. Davida Storcha o problematice latitudinálních gradientů a závěrečná přednáška Karolíny Fazekašové, zvané Fazole, na téma geografie polárních oblastí, ze které nám při představě polární výpravy bez goretexu běhal mráz po zádech. Stejně jako z následného loučení s přáteli a odjezdu do vzdálených koutů republiky, odkud budeme čekat, až Míša opět zakuká…





11. – 13. 4. – Kenozoikum


Druhá Fluorescenční noc roku 2014 byla zaměřena na Kenozoikum, tedy období třetihor a čtvrtohor. Zúčastnilo se 24 účastníků. Proběhly přednášky na tato témata: Krajiná ekologie a kvartérní krajina (Eva Horčičková), Třetihorní savci (Albert Damaška) a Paleontologie Kenozoika (Martin Mazuch). Rovněž proběhlo promítání o přírodě Kolumbie (Míša Mikát). V rámci Fluorescenční noci jsme rovněž navštívili zoologické sbírky, kde nás provedl Vladimír Vohralík a Chlupáčovo muzeum historie země, které nám ukázal Martin Mazuch. Exkurze vedla do Českého krasu, konkrétně k Bubovickému vodopádu a do Svatého Jana pod Skalou. Podrobněji si o průběhu této Fluorescenční noci můžete přečíst v reportáži od Elišky Pšeničkové.


Na podvečerní Prahu dopadly jedny z posledních slunečních paprsků, když jsem se konečně dostala na Viničnou 7 a přišla do entomologické pracovny, kde zrovna začínala Albertova přednáška o diverzitě a evoluci savců v kenozoiku. Pravda, přednáška nebyla nejkratší a soustředit se po celou dobu bylo někdy pro většinu z nás těžké, ale i tak jsme se jistě dozvěděli plno zajímavých věcí, nebo přinejmenším oprášili staré vědomosti. Ti co všechno znali a věděli, mohli obdivovat organismy kenozoika, lhostejno, zda to byl Cotylorhynchus nebo Deinotherium či Diprotodont.

Po přednášce jsme už měli volno a tak jsme ho využili pro mikroskopování, povídání, zpívání, no prostě každý tak, jak mu bylo nejmilejší.

V sobotu jsme si trochu přivstali a vyrazili na celodenní exkurzi do Českého Krasu. Vlakem jsme se přesunuli do Srbska, ze kterého jsme mířili směrem ke Svatému Janu pod Skalou. Jen jsme ušli pár kroků a hned nás zaujaly stráně plné jarního kvítí a nejen toho. Nikdo neměl to srdce jít hned dál a tak jsme se zde zdrželi a určovali. Bylo zde plno dymnivek, kopytníků evropských, podbílků šupinatých, hrachorů jarních, sasanek. Cestou přibyly i další jako třeba kyčelnice cibulkonosná nebo devítilistá, objevili jsme i listy budoucí lilie zlatohlavé či ocúnu. U rybníčku nás čekala vsuvka ze života a smrti obratlovců - kromě živého čolka jsme obdivovali mrtvého rejska a torzo káněte vytažené z vody, na němž nám doktorka Kicky předváděla známky posmrtného rozkladu. Kochali jsme se pohledem po krajině a naše kroky směřovaly dál k Bubovickým vodopádům a pak do Svatého Jana pod Skalou. Zde nás čekalo další vyžití. Úspěch sklidil jak stánek s cukrovou vatou tak centrum s výstavkou hub nebo místní domácí zvířectvo. A komu ani tohle nestačilo, pořád mohl obdivovat kostel sv. Jana Křtitele a ochutnat vodu z pramene sv. Ivana. Poté následovala cesta zpět Srbska, odkud jsme jeli zpět směr Praha.

Když jsme dorazili, čekala nás večeře. Během ní probíhala v zoologické posluchárně kryptozoologická konference, na kterou se někteří šli podívat. Po konferenci začal v zoologické posluchárně Míša promítat své fotky z Kolumbie a promítání doplňoval zajímavým vyprávěním nejen o svých zážitcích z tohoto zajímavého kouta světa. Po promítání opět následovala chvíle, kterou každý využil dle svého nejlepšího uvážení. Hlavní centrum dění se opět směřovalo do 108čky. Fluorescenční noc nenese ve svém názvu slovo noc bezdůvodně. Ideologický nákup byl něčím, na co jsme se všichni těšili už od jeho samého ohlášení, že bude. Netrpělivě jsme vyčkávali čas odchodu. Za zpěvu ideologické písně Chlebamáslo jsme šli ulicemi noční Prahy směrem do malé večerky, kde jsme nakoupili věci, co jsme se naporoučeli, nebo alespoň ty, které se jim nějak přibližovaly. Cestou zpět se k nám přidal i neznámý cizinec, nečinilo nám však problém přidat do kroku a vzdálit se mu. Když jsme dorazili zpět na fakultu, vybalili jsme nákup a dál pokračovali v obecné expresi.

V neděli ráno jsme si krapet přispali. Pro další část programu se bylo třeba přesunout na Albertov, kde nás čekala přednáška RNDr. Martina Mazucha, PhD. s názvem Kenozoikum. Po přednášce následovala exkurze do Chlupáčova muzea historie Země. Muzeum má pěknou sbírku fosílií a tak každému určitě padla nějaká do oka víc, než ostatní. Když jsme dost pokochali v muzeu, směřovaly naše kroky zpět na Viničnou 7, kde nás k obědu čekala pizza a po obědě poslední přednáška. Této přednášky se ujala Eva Horčičková. A o čem že byla? Řeč nebyla o ničem jiném než o krajinné ekologii a kvartérní krajině. Po této přednášce oficiálně skončila 18. Fluorescenční noc a my se pomalu začali rozcházet a rozjíždět domů, do všech koutů republiky, nebo ještě dál. Tak zase příště! :))






19. – 21. 9. – Parazitismus


Třetí Fluorescenční noc v roce 2014 se zaměřila na Parazitizmus. Zúčastnilo se 24 účastníků. Proběhly tyto přednášky: Imunitní systém (Jan Černý), Parazitické rostliny (Hanka Mašková), Co je možné vidět na Fluorescenční noci (Albert Damaška) Helmintologie (Majda Gajdošová), Parazitické strategie hmyzu (Dan Benda) a Léčba a diagnostika parazitálních infekcí (Kristýna Minářová). Dále proběhlo promítání o exkurzi PřF UK do Makedonie (Jirka Hadrava a Albert Damaška) a exkurze k tůním u Čelákovic a Přerovskou hůru.Podrobněji sio průběhu můžete přečíst v reportáži od Ondry Mičky.


Hle Viničná 7! Měsíc se s měsícem sešel, prázdniny skončili a já jsem tu zas. Vzhůru po schodech do první patra, kde hned vpravo čeká známý registrační stoleček. U něj mi, hned po přivítání, Šárka podstrkuje formulář, kam mám upsat svou duši pro tento víkend. Jen co se podepíšu a vezmu si od Celie jmenovku, tak vyrážím vstříc stoosmičce -- Fluorescenční noc může začít!

První Fluonoc v novém školním (či akademickém, máte-li střední už za sebou) roce zahájil Honza Černý svou přednáškou o imunologii, neboli o tom, jak se se zákeřnými parazity vypořádává naše tělo. Vysvětlil nám, jakým způsobem náš imunitní systém reaguje na patogeny, co dělá pro to, aby je zneškodnil a jak vůbec pozná, co to patogen je. Přitom se zmínil o slavné imunoložce Polly Matzinger, která svou úspěšnou kariéru začala jako servírka v baru poblíž jisté univerzity.

Vědouce, že se si s parazity dokážeme poradit, jsme pokračovali sociálnější částí programu -- seznamováním. Na úvod jsme samozřejmě byli obeznámeni s místními pravidly a topologií objektu novopečeným magistrem Míšou Mikátem. Následovala večeře a hned po ní přednáška o tom, co všechno můžeme na Fluonoci spatřit -- tentokrát v podání Alberta Damašky. Krom krásných obrázků z fluorescenčního mikroskopu jsme se taktéž mohli pokochat statistikou z přihlašovacího dotazníku -- je populárnější kůň, morče, potkan, pes nebo kočka?

"A víte, že jmelí je cizopasník?" "Ale jděte!" A dokonce existuje druh, spoléhající při svém rozšiřování na jeden jediný druh ptáka, se kterým žije v těsné spolupráci. Tak třeba tohle jsme se mohli dozvědět na přednášce o parazitických rostlinách od Hany Maškové. Touto přednáškou byl zakončen páteční odborný program. Zájemci ještě byli zasvěceni do používání a fungování flourescenčního mikroskopu a krátce nato už se houf nadšených účastníků jal připravovat preparáty. Současně s tím se rozproudila hromadná exprese, jež pokračovala celý zbytek večera, noci a i rána.

Po brzkém budíčku jsme se vydali na vlak, jež nás zavezl do Čelákovic. Odtud jsme se, za bouřlivé diskuze o parafyletických taxonech, vydali podél břehu Labe směrem k Přerovu nad Labem. Cestou jsme, jak už to tak bývá, pravidelně zastavovali a obdivovali místní biodiverzitu. Naším prvním cílem byly dvě tůně, kde kdysi prováděl své výzkumy profesor Hrbáček. Část výpravy se ihned jala zkoumat a lovit místní biodiverzitu -- mezi obzvláště pěkné úlovky patřila jistá vážka (omlouvám se všem zasvěceným, leč to je asi nejlepší jméno, které jsem schopen pro onu myšičku dát dohromady). Zbytek z nás se hladově vrhnul na své svačiny a při jejich predování jsme se oddávali všemožným diskuzím, jejichž výsledkem byl například vznik náboženství uctívající svaté vodíkové můstky.

Poté jsme zamířili k Přerovu a našemu dalšímu cíli -- Přerovské hůře. Na jejím vrcholku opět následovalo lovení biodiverzity -- obzvláště velký úspěch měly místní kudlanky. Sestup z hůry byl veden proti gradientu, což v kombinaci se spadaným listím a bahnem vedlo k názoru, že by nebyl špatný nápad s sebou vzít sáně. Naštěstí ale všichni sestup přežili ve zdraví, i přesto že nás první pokus zavedl do čísi zahrádky. Pak už následoval přesun na nádraží v Lysé, kam jsme dorazili v pravou chvíli, neboť těsně po našem příchodu se spustila průtrž mračen, jejíž příchod jsme očekávali už na hůře. Cestu zpět nám ještě zpestřila paní, které se tak moc zalíbili ideologické písně zpívané ve vlaku (obzvláště Dej gorilám), že si na organizátory vzala kontakt, aby jí mohli poslat texty.

Po návratu do Prahy následovala oblíbená čínská večeře a po ní promítání fotek z exkurze do Makedonie, o které nám povyprávěl Albert Damaška a Jirka Hadrava. Zbytek večera a noci se opět nesl ve znamení mikroskopování a exprese. Za zmínku stojí příběh kuskusu zbylého z páteční večeře -- ten se zřejmě začal vyvíjet a během večera bylo zaznamenáno, že se pokoušel opustit hrnec. Po tomto pozorování bylo usouzeno, že je hrozbou pro osoby spící v predivní místnosti a byl bez milosti zlikvidován.

Neděle začala opět (až příliš) brzkým budíčkem. Když jsme se z větší části uvedli do stavu alespoň vzdáleně podobného bdělosti, vyrazili jsme na přednášku Majdy Gajdošové o helmintologii -- tedy o roztomilých parazitických červících. Následovala přednáška o parazitických strategiích hmyzu od Dana Bendy. Poté jsme se, jak už bývá zvykem, vydali do přilehlé botanické zahrady, kde jsme, mimo jiné, ulovili pěkný exemplář včely medonosné a za cenu jednoho bodnutí i exempláž vosy obecné. Závěrečnou přednáškou bylo povídání Kristýny Minářové o parazitárních infekcích. Zajímavou přednášku o tom, kterak parazita chytit, objevit a pak vyhnat, prokládanou hromadou osobních zkušeností, však asi po dvou a půl hodinách ukončil odchod většiny posluchačů -- část již musela vyrazit na vlak a zbytek byl vyhnán mocnou paní uklízečkou k úklidu.

Jdu dolů po schodech a procházím vstupními dveřmi, kde se ještě naposledy loučím s Jirkou. Dveře se zavřou a já vyrážím směrem na metro nechávaje za sebou Viničnou a s ní i další Fluonoc. Inu, všechno dobré někdy skončí, ale netřeba si zoufat -- vždyť za pár měsíců se tu sejdeme znovu.


Prezentaci od Hanky Maškové o rostlinných parazitech si můžete stáhnout na tomto odkazu






28. – 30. listopadu 2014 – Tropické oblasti


Celkově dvacáté fluorescenční noci se zúčastnilo 24 účastníků. Proběhly tyto přednášky: Parafyletické taxony (Jirka Hadrava), Altitudiální gradient v tropech (Ondřej Sedláček), Tropické rostliny (Jan Hop Ponert), Tropický ekosystém (Míša Mikát) a tropičtí živočichové (Albert Damaška) a promítání o výpravě do Thajska (Míša Mikát). Exkurze vedly do skleníků stanice přírodovědců, kde nám živočichy ukázal Karel Kodejš, a do sledníku botanické zahrady PřF UK, kde rostliny ukázala Hanka Mašková. Podroběji si o této FN můžete přečíst v reportáži od Honzy Pražáka.


Pro jubilejní 20. fluorescenční noc bylo zvoleno dosti atraktivní, biodiversitou oplývající, jednou již použité téma – tropy. První přednášku měl Jirka Hadrava na téma často na fluonoci diskutované - popovídal o parafyletických taxonech. Spíše než exprimační byla tato přednáška opravdu poučná. Jirka problematiku parafylie zasadil do širšího kontextu (jak Albert poznamenal: „O parafyletických taxonech, stromech, teorii grafů, metodologii vědy, molární hmotnosti vodíku, tvrdosti galenitu, gama záření, vesmíru, životu a vůbec“). Po krátké přestávce následovala přednáška Ondřeje Sedláčka, který nás seznámil s tím, jaký má nadmořská výška vliv na biodiverzitu v tropech a jakse dělá výzkum na Kamerunské Hoře. Od 17:30 do 18:30 probíhala tradiční agregace s akustickou expresí za účelem seznámení účastníků. Po večeři měl ještě Míša Mikát povídání o tropickém ekosystému.

V sobotu se již v 9:00 vyrazilo na exkurzi do skleníku Stanice přírodovědců, abychom se podívali na tropickou biodiverzitu. Jelikož jsme se ranní Prahou pohybovali poněkud rychleji, než bylo odhadováno, tak jsme nejdříve museli počkat na Karla Kodejše, který byl tou dobou lokalizován na jiné lokalitě. Čas jsme využili ke hraní několika her – např. Na bombu nebo Na vikinga. Následně nás Karel potom provedl po stanici. Viděli jsme například stříkouny lapavé (Toxotes jaculatris), kterým Karel hodil pár švábů a tak jsme měli možnost je pozorovat přímo v lovecké a predační akci, dále spoustu roztomilých druhů hadů, kajmany… Měli jsme radost, že jsme měli možnost pozorovat tolik roztomilých myyyšiček a další biodiverzity. Vtipný byl zoofilní lamák, který soupeří o harém malých klisniček s poníkem.

Po návratu jsme si vyslechli přednášku Jana Hopa Ponerta o tropické flóře. Večerní promítání a přednášku měl Míša, tentokrát o Thajsku. Hned po ní následoval expresní seminář o historii Fluorescenční noci, kde měl každý přítomný organizátor příspěvek o něčem týkajícího se FN. Slyšeli jsme tak o bagetologii, reproverzním štyftu, organismech z prehistorie FN… Poté následovala exprimační prohlídka fakulty a objektů v ní vystavených – např. sekera šílenství, štyft, mrazák, kde sídlí zamrzlá evoluce… Prováděl nás Míša s Albertem.

Večer byla k výročí vystrojena velká hostina se spoustou tropického ovoce (mimo jiné např. chlebovník, papaya, anona…), pečenou nutrií (Myocastor corpus), masalou, velkým množstvím curry… Všemu vévodil chleba, máslo, čokoláda, ještě jedna a tamarind.

V noci pak proběhl ideologický nákup, kterého se zúčastnilo dosti velké množství lidí. Po cestě se hrálo na trombón a tak jsme došli až do nočního vietnamského obchodu, kde jsme část nákupního seznamu koupili. Jen nás mrzelo, že nám prodavačka odmítla prodat pantropy a i když jsme slevili z požadavků a chtěli jen Madagaskar, tak jsme stejně neuspěli.

V neděli ráno byla pitva tropického ovoce (s nepovinnou, ale přesto nad očekávání hojnou účastí). Albert Damaška potom povídal o tropické fauně a po obědě jsme se šli podívat do skleníku PřF UK, kde hned první strom, který jsme při vstupu do skleníku spatřili, byl tamarind.



-- Created with help of Lightbox2 --