Tamarind

Tamarind indický (Tamarindus indica) je vytrvalá stálezelená dřevina, patřící do čeledi bobovitých (Fabaceae). V rámci této čeledi má vůči našim zástupcům relativně bazální postavení (je součástí parafyletického uskupení bývalé čeledi Caesalpiniaceae). Květy mají zhruba 3 cm a žlutou a červenou barvu. Na rozdíl od většiny bobovitých nemá koruna obvyklou stavbu (pavéza, křídla a člunek). Listy mají naopak stavbu pro bobovité typickou – jde o složené sudozpeřené listy. Celý strom může dorůstat výšky až třicet metrů.

Ačkoliv se tamarind jmenuje druhovým názvem indický, nepochází z Indie, nýbrž z Afriky, nejspíše ze Súdánu. Vlivem člověka se tamarind rozšířil do všech tropických oblastí. Optimální klima pro tamarind je v oblastech biomu tropických suchých lesů a savan. Dnes se nejvíce pěstuje v Jihovýchodní Asii a v Mexiku. Hlavní důvod pro pěstování jsou chutné plody, je ale rovněž využíván jako okrasná rostlina. V centru Bangkoku, včetně královského paláce, je tamarind hlavním pěstovaným stromem.

Plodem tamarindu je lusk, který ale nemá šev a nepuká. Povrch plodu je hnědě zbarvený. Vrchní vrstva oplodí je tvrdá, pod ní se nachází měkká dužina se semeny. V lusku je obvykle okolo osmi semen.

Člověkem je tamarind nejčastěji využíván jako predivo. K predaci je vhodná sladká hmota, která obaluje semena uvnitř plodu. Tuto hmotu je možno dále zpracovávat, případně ji predovat i syrovou. Lisovaná se hojně využívá jako přísada v indické kuchyni. Tamarind lze použít i k ochucení nápojů. V Thajsku se v samoobsluhách běžně prodává loupaný tamarind s mnoha různými příchutěmi a tamarindové bonbóny. Jedná se též o strom významný pro kubánské město Santa Clara, protože právě pod ním byla sloužena mše za založení tohoto starého města. Dnes je zde tamarindu postaven pomník. Tamarind byl prvním pokrmem, který predoval Charles Darwin poté, co se na své cestě na lodi Beagle dostal do tropických oblastí, konkrétně na Kapverdské ostrovy. Predace tamarindu byla zaznamenána i u jiných organismů, než u Homo sapiens, např. u mnohonožek, potkanů a mravenců.

V České republice je možné plody tamarindu sehnat v některých supermarketech, obchodech s ovocem (např. na pražské ulici Újezd) či na asijských tržnicích, lisovaný tamarind se dá pořídit též v arabských obchodech a v asijských večerkách a v čajovnách bývá k sehnání tamarindový nápoj. Tamarind je možné vypěstovat ze semínka. Pokud se o to chcete pokusit, tak doporučujeme dát semínka do kokosové drti.

Množina těch, co predují tamarind, je dle věty o tamarindu (všichni žerou tamarind) nazývána jako množina všech.


...................

Theobroma

Rod Theobroma patří do čeledi slézovitých (Malvaceae) a zahrnuje celkem 22 druhů z podrostu pralesů Jižní a střední Ameriky. Jak z etymologie názvu vyplývá, jedná se o rostliny poskytující boží predivo („theos“ je řecky „bůh“, „broma“ znamená „jídlo“ – neplést s „bromos“, to je pro změnu „puch“ a základ pro název chemické sloučeniny). Vedle, pro našince asi neznámých prediv, jako je cupuaçu (T. grandiflorum), mocambo (T. bicolor), či cacaui (T. speciosum), sem patří i kakao (T. cacao), výchozí to surovina pro výrobu pokrmu tak lahodného, že jest ideologickým – čokolády (a ještě jedny).

Jeho potenciál, coby božské potraviny objevili už Olmékové (cca 1500 až 400 př. n. l.). Ti jej však požívali ve formě nápoje. Byli také prvními lidmi, kteří kakaovníky začali pěstovat. Této činnosti se pak věnovali i Májové a Aztékové. Ideologičnost kakaa v jejich kultuře byla značná – kakaové boby sloužily místo platidla, nápoj pak byl užíván při náboženských obřadech a svatbách. Nikoho asi nepřekvapí, že obsahuje látky stimulující CNS (hlavně alkaloid theobromin, v menší míře i kofein). Objevitelem kakaa pro Evropu byl Hernán Cortéz – byl to on, kdo kakao přivezl spolu s nádobíčkem na vaření nápoje na španělský dvůr (a psal se tenkrát rok 1528). Cirka o třicet let později přistála u břehů Pyrenejského poloostrova první loď s nákladem semen kakaovníku. Brzy se začal kakaový prášek dochucovat cukrem, vanilkou, skořicí, či pepřem. A nová éra potravinářského průmyslu mohla začít.

A jak čokoláda vzniká? Vysušené boby se praží a oloupou, drtí se a melou na prášek, který se dále lisuje. Tím se docílí oddělení kakaového másla, které odtéká v podobě žluté tekutiny, a pevné složky. Jejím rozmělněním vznikne kakaový prášek. Jeho opětovným smísením s máslem vzniká primární čokoláda. Pak přichází na řadu konšování (to vymyslel pan Lindt, který dle dnes již zlidovělé písně nemá být žrán), tím se dociluje správné konzistence. Přidává se cukr, sušené mléko nebo lecitin pro zvýraznění chutě (a různé příchutě dle mlsných jazýčků zákazníků a fantazie výrobců).

Zajímavé jsou však i jiné aspekty kakaovníkova života. Třeba zvláštní květy, které vyráží ze spících pupenů na starých kmenech (tomu se říká kauliflorie). Jsou malé a je jich hodně, ale opylení se dočkají tak 3 z tisíce. Vedle biochemických bariér bránících samoopylení se uplatňuje i specifický tvar květu. Tyčinky jsou ukryty ve vakovitých bázích korunních lístků, bliznu zase kryje mřížoví ze staminodií (neplodných tyčinek). Opylování proto může zprostředkovat jenom velmi malý hmyz, jako jsou určité druhy pakomárcovitých (Forcipomyiinae), třásněnky (Thysanoptera), mravenci nebo mšice. Na bliznu se navíc musí dostat minimálně 35 pylových zrn, což je množství, které se ne vždy na tak malého tvorečka, jako jsou výše zmínění, nalepí… Květ navíc odkvétá relativně rychle. Má-li to štěstí a je-li opylen, dozraje za tři měsíce v tobolku (nesprávně kakaový lusk) s 30 až 40 semeny obalenými míškem. Nutno dodat že na kg čokolády těch semen padne tak 1000.


Foraminifery (dírkovci, dírkonožci)

Dírkovci jsou jednobuněčné mořské eukaryotní organismy ze skupiny Rhizaria, kam patří například společně s mřížkovci (Radiolaria). Tato skupina patří v současné době mezi organismy velké skupiny eukaryot SAR (což je skupina, která obsahuje např. nálevníky, chaluhy nebo krytenky).

Převážná většina dírkovců má pevnou schránku, která může být jedno i vícekomůrková. Schránka je tvořena buď organickým tektinem, nebo je aglutinovaná, případně vápnitá. Velikost schránky je značně proměnlivá; od desetin milimetru po 20 cm. Největší druh foraminifer se nazývá Syringammina fragilissima, žije v mořích kolem Evropy a severní Afriky a díky svým 20 centimetrům drží rekord jako organismus s největší buňkou na světě. Schránka dírkovců je vyplněná protoplasmou, která může vystupovat ven přes četné póry nebo ústím (latinsky foramen=otvor, odtud pochází latinský název celé skupiny foraminifera).

Většina dírkovců jsou mořské organismy, některé druhy se také přizpůsobily brakické vodě. Převažují formy bentózní, které žijí a pohybují se po dně, nebo žijí přichyceny na řasách, podloží a schránkách jiných organismů. Malé procento rodů žije jako plankton, kdy se volně vznášejí ve vodním sloupci. Díky svému širokému geografickému rozšíření a velkému zastoupení ve světových oceánech jsou dírkovci dobrým zdrojem informací pro paleoekologická data.

Protože organické složky těl foraminifer vykazují schopnost autofluorescence, můžeme je sledovat pod fluorescenčním mikroskopem a obdivovat jejich krásu, rozličné nádherné tvary a celkovou úžasnost.



Včely rodu Ceratina

Včely řazené do rodu Ceratina se česky označují kyjorožky a patří v rámci včel do čeledi Apidae, do blízkého příbuzenstva drvodělek (rod Xylocopa).

Dosahují spíše menších rozměrů (2-12 mm), a jsou obvykle černomodré s kovovým leskem, ale můžou být zbarvené i matně černě či kovově zeleně. Tykadla se jim rozšiřují ke konci, podle čehož se i česky nazývají. Samci mají na čele žlutou trojúhelníkovitou skvrnu, samice tuto skvrnu buď nemají, nebo ji mají jen malou a ve tvaru čárky.

Hnízdí ve zlomených větvičkách rostlin s duší. Oblíbenými hnízdními substráty jsou například (např. ostružiník (Rubus), celík (Solidago), růže (Rosa), bělotrn (Echinops) a bez (Sambuctus)). Větvičky musí být zlomené uschlé, jinak se včela nedokáže k duši dostat a využít ji. Vhodná stanoviště jsou tedy často např. v posekaném křoví v okolí cest.

Samice si v duši vyhloubí chodbičku a poté do ní nosí pyl a nektar. Když vytvoří dostatečně velký bochánek pylu a nektaru, tak na něj naklade vajíčko, z duše nastrouhá piliny a buňku uzavře. Takto vytvoří ve hnízdě přibližně osm buněk. Poté, co buňky dozásobuje, tak hlídá vchod hnízda před predátory a parazity až do dospělosti svých potomků. Může rovněž procházet dovnitř hnízda a čistit alrvy od parazitů a od trusu. Vývoj od vajíčka po dospělce trvá přibližně měsíc. V mírném pásu tedy přezimuje ve stádiu dospělce. Na zimu si může vytvořit další krátké tunely.

K páření dochází na podzim i na jaře a pak v průběhu celé hnízdní sezony. Oproti většině druhů včel žijí samci dosti dlouhou dobu.

Ve většině případů je v hnízdě kde probíhá zásobování potomstva pouze jedna dospělá samice. U některých druhů ale může být ve hnízdě více samice, obvykle dvě. Jedna pak lítá pro potravu a druhá hlídá vchod hnízda. Mezi samicemi dochází ke konfliktu o to, která se bude množit. Tento konflikt někdy vyhraje hlídající samice, jindy samice, která zásobuje. Často se alespoň trochu ale množí i druhá samice.

Hnízda, kde se vyskytuje více dospělých samic obvykle vznikají tak, že samice neopuští hnízdo poté, co její potomci dospějou a zahnízdi podruhé ve stejním klacku. S ní ale může zůstat i jení dcera. Obvykle se množí více matka, a hnízdo tedy lze označit jako eusocialitu. Někdy se ale může více dcera, a dochází k situaci, kdy roli dělnice plní babička potomstva, což se označuje jako reverzní eusocialita.

Dnes se předpokládá, že schopnost vytvářet eusocialitu je u včel rodu Ceratina (s celé podčeledi Xylocopinae), kam patří, primitivní znak, a že striktní soliterní chování vzniklo redukcí z eusociality. Většina eusociálních druhů se vyskytuje v tropických oblastech.

Včely rodu Ceratina se vyskytují v klimaticky přijatelných oblastech (po mírný pás) na celém světě. Celkem je na světě asi 200 druhů. V Evropě žije přibližně 24 druhů, přičemž většina žije pouze ve Středomoří. V České republice žijí čtyři druhy: C. chalybea, C. cucurbitina, C. cyanea a C. nigrolabiata. Druh C. cyanea se vyskytuje i v Čechách, ostatní druhy jsou pouze v teplejších částech Moravy.

-- Created with help of Lightbox2 --