23.1. - 25.1. 2015 Život v extrémech


Tématem této Fluorescenční noci byl život v extrémním prostředí. Zúčastnilo se 24 účastníků. Proběhly přednášky na nato témata: Funkce fluorescenčního mikroskopu (Jan Mumínek Martinek), Hmyz v extrémním prostředí (Petr Kment), Prokaryota v extrémním prostředí (Jaroslav Nunvář), Život v dolech a jesknynních (Lukáš Falteisek) a Extrémofilní rostliny (Hana Mašková). Promítání měl tentokrát Albert Damaška a to o 3. Ideologické entomologické expedici do Tuniska. Exkurze vedla do Tróji na zimoviště vodních ptáků. V sobotní večer měli účastníci krmě tradičního vytváření fotografií na Fluorescenčním mikroskopu je i za pomoci Vojtěcha Dostála nahrát na Wikipedii. Podrobněji si můžete průběh této FN přečíst v reportáži od Víťi Bureše.


Dne 23.1. se sešli již po jednadvacáté účastníci fluorescenční noci na Přírodovědecké fakultě Karlovy university v Praze. Po zaregistrování všech účastníků následovala přednáška od Mumínka o funkcích fluorecnenčího mikroskopu a samotné fluorescence. Dozvěděli jsme se například, že zelený fluorescenční protein byl získán z ohromného množství medúz Aequorea victoria a na jeho získání bylo potřeba vyrobit přístroj na obřezávání okraje z jejich zvonu, protože ručně to bylo moc zdlouhavé. Po této přednášce následovala další o hmyzu v extrémních podmínkách od Petra Kmenta. Po přednášce můžu s klidem říct, že pakomáři jsou rozhodně nejextrémofilní organismy snad krom bakterií co znám, neboť přežijí opravdu všude.

Následovalo představování a velmi příjemná část dne- večeře. Po té nás čekala nevizuální poznávačka. Ta se skládala z pěti částí, ve kterých proti sobě soutěžilo pět skupin. V první části jsme poznávali velké objekty po hmatu. Měli jsme zavázané oči a postupně nám byly do rukou dávány různé objekty například mnohonožka, potkan, tři druhy parohů, kniha Zamrzlá evoluce nebo velký kus korku. V druhé části nás čekalo poznávání objektů po čuchu. Pro některé to byl velice silný zážitek, když si pořádně čuchli trusu Míšových potkánků nebo durianu, i když Albert tvrdí, že durian voní. Třetí část byla o poznávání menších objektů po hmatu. Strkali jsme ruce do pytlíků a měli jsme poznat třeba bělozubku, rejska, moučné červi, slídu, štětinu slona či stoličku krávy. Na předposledním stanovišti jsme vyzkoušeli náš chuťový vjem. Bylo nám podávané různé pochutiny, jako jsou třeba smažení mouční červi, česnek, antimed či lignocel. Poslední jmenované byla obzvlášť lahůdka. Nakonec jsme prověřili náš sluchový aparát. Toto stanoviště bylo jednoznačně nejtěžší, neb snad pokaždé jsme tipovali skřehotající žábu. Bohužel jsme se trefili jen jednou. Jelikož se poznávačka velmi protáhla, většina účastníků hned po ní zalehla do svých spacáků.

Druhý den po velmi nepříjemném budíčku jsme vyrazili na exkursi do Troji, kde jsme na Vltavě pozorovali vodní ptactvo. Viděli jsme například kormorány, slípku zelenonohou, hoholy a spoustu racků, které jsme krmili za letu. Cestou zpět jsme metrem vezli třímetrový sčagel bělotrnu, který poté posloužil jako velmi dobré ukazovátko na přednášce o extrémofilních bakteriích od Jarosava Nuváře. Přednáška trochu zmírnila naše nadšení z pakomárů, neb jsme zjistili, že bakterie vydrží i -200 stupňů Celsia. Po přednášce a večeři bylo Albertovo povídání o extrémní expedici do Tuniska. Jak je zvykem u Albertových přednášek, o zábavu nebylo nouze.

Po přednášce jsme měli možnost mikroskopovat a následně naše výtvory nahrát na wikipedii, na fluonoc totiž přišli wikipedisté, kteří byli velmi ochotní, všechno ohledně wikipedie nás naučili a vysvětlili. Byla to velmi zajímavá zkušenost a ještě jsme dostali višňovou taštičku jako dárek. Byla moc dobrá.

Poslední den po budíčku jsme vyslechli přednášku o životě v dolech a v jeskyních od Lukáše Falteiska. Bylo velmi zajímavé vidět jak bakterie a houby osídlují staré lidské výtvory a daří se jim tam. Následně jsme šli na krátkou vycházku do botanické zahrady, kde jsme se dívali hlavně na litorální či vodní druhy. Poslední přednáška na téma extrémofilní rostliny od Hanky Maškové udělala krásný hřeb za celou povedenou akcí. Poté se většina účastníků rozprchla do svých domovů. Někteří však dále mikroskopovali či pomáhali s úklidem.





27.2. - 1.3. 2015 Sdružování v přírodě


Druhá Fluorescenční noc v roce 2015 měla téma Sdružování a sdružilo se na ní 24 účastníků. Proběhly tyto přednášky: Eukaryogeneze (Vladimír Hampl), Vznik mnohobuněčnosti (Tomáš Pánek), Mnohobuněčnost mikroorganismů (Martin Kuthan), Sociální obratlovci (Daniel Frynta) a Eusocialita blanokřídlých (Jakub Straka); a cestopisné promítání o cestách za včelami do Itálie (Míša Mikát). Exkurze vedla do štol Alkazar v Českém Krasu. Podrobnější líčení si můžete přečíst v reportáži od Zbojníka (Lukáše Janošíka).


Je predposledný deň vo februári (resp. únoru ako sa toto obdobie označuje v západnejšej časti Vratislavíc) a konečne opäť nastal ten dlho očakávaný moment, kedy sa zišli biofilne či biomilne orientovaní jedinci a tematicky sa v poobedných hodinách združili na Viničnej 7. Po registrácii nás čakala prvá prednáška s názvom Eukaryogeneze, v ktorej Vladimír Hampl predstavil súčasné teórie o pôvode eukaryotickej bunky. Nasledovala krátka pauza, po ktorej Tomáš Pánek hovoril o mnohobunečnosti a jej menej známych príkladoch. Všetci potom vytvorili v legendárnej miestnosti 108 cirkulárny útvar a starí štangasti aj noví účastníci sa začali predstavovať. Hneď po predstavovaní nastala doba predačná a všetci sa netrpezlivo vrhli na kuskus a odvážnejší či alliofóbni jedinci okoštovali dokonca aj fufu.

Po západe slnka sme sa vydali na prieskum Albertovských strání- jedinečnej lokality kde sa ešte pred pár rokmi vyskytovali reliktné populácie hobitov a jednorožcov. Mali sme šťastie a tak sme sa mohli započúvať do zvukov ruje miestnej populácie rodu Homo, žijúcej podľa tradícii lovcov a zberačov. Následne sme sa pustili do zberu prírodnín na mikroskopovanie a tiež do obzvlášť ideologickej a proverznej hyperexpresie. Po návrate na Viničnú potom ešte Mumínek objasnil nezainteresovaným princíp fluorescenčného mikroskopu a skupinku záujemcov odviedol aj ku konfokálnemu mikroskopu. Potom už nasledovala až do neskorej noci voľná expresia, mikroskopovanie a prvý deň resp. kontinuum bdenia na FluoNoci bol za nami.

Nasledujúce ráno začalo ako obvykle krutým vstávaním, raňajkami a cestou na stanicu. Odtiaľ sme potom za spevu a zvuku gitary vyrazili vlakom do Srbska. Neďaleko sa nachádza lom Alkazar – cieľ našej cesty a zimovisko netopierov a inej zaujímavej biodiverzity. Vydali sme sa po chodníku popri Berounce a okrem iného sme po ceste mali možnosť obdivovať množstvo najrôznejších ščagelov, ale aj poletujúceho rybárika (lednáčka). Všetci machri mohli pozorovať aj rozkvitajúce sneženky a po príchode do lomu nám Jirka Hadrava prezradil množstvo informácii o netopieroch. Plní nových poznatkov sme sa potom nadšene za svetla bateriek vydali do dvoch štôlní, kde sme mali možnosť obdivovať štyri druhy netopierov. Najhojnejším druhom bol Myotis myotis, najzaujímavejším zase jeden jedinec v tejto oblasti velevzácneho Myotis emarginatus. Ďalšou pozorovanou biodiverzitou v štôlňach bola piadivka jaskynná (Triphosa dubinata), pričom srdce nejedného mykológa pookrialo pri pohľade na tohto motýľa prerasteného parazitickou hubou Cordyceps tuberculata agg.. Miestnu akustiku a tajomnú atmosféru sme využili aj na hudobnú expresiu. Po ceste naspäť sa potom ešte rýchlejšia frakcia zastavila v lome Chlum, ktorý je známym archeologickým náleziskom. Po večeri nám Míša Mikát porozprával o svojich expedíciách za včelami a všakovakou biodiverzitou do Talianska. Silnejšie povahy mohli potom ešte sledovať v akcii C.S.I. Kiki, ktorá pitvala brottopýra až kým z neho nebol len nettopýr a pátrala po jeho príčine smrti. Do neskorej noci sme potom pokračovali v mikroskopovaní, hudobnej expresii či diskusii na biologické témy.

Posledný deň po budíčku a raňajkách začal Martin Kuthan svojou prednáškou o mnohobunečnosti u mikroorganizmov, a napríklad o tom ako medzi sebou komunikujú kvasinky a ich kolónie. Následne nám Daniel Frynta porozprával množstvo zaujímavých informácii o sociálnych stavovcoch, ale aj o tom ako (ne)získať Nobelovu cenu. Po vytúženom obede nastal čas už žiaľ poslednej prednášky na tejto FluoNoci, Jakub Straka nám na nej bližšie predstavil eusocialitu u blanokrídleho hmyzu a obohatil naše vedomosti o viacero zaujímavostí o tejto skupine. Slnko sa pomaly blížilo k obzoru a 22. Fluorescenčná noc ku koncu, nastáva čas upratovania, účastníci sa lúčia a rozchádzajú do všetkých kútov Vratislavíc... Avšak netreba zúfať, veď už čo nevidieť znova nastane tá chvíľa, kedy Míša zakuká a žiara majestátneho fluorescenčného mikroskopu nás opäť združí na Viničnej.





22. - 24.5. 2015 - Biologie a historie


Na třetí Fluorescenční noci tohoto roku jsme se zabývali vztahem biologie a historie. Zúčastnilo se 24 účastníků. Proběhly přednášky na tato témata: Archeoparazitologie (Majda Gajdošová), Rostliny a krajinná historie (Zdeněk Janovský), Houby v kultuře a dějinách (Jiří Gabriel), Jak se umíralo za starých časů (Kristýna Minářová). Po Hrdličkově muzeu člověka nás provedl a k jeho historii povyprávěl Marco Stella. Exkurze vedla do lomů Zlatý Kůň a Kosov v Českém krasu. Podrobněji se o průběhu této FN můžete dočíst v reportáži Jonáše Gaigra.


I uposlechli jsme opět periodicky se opakujícího volání fluorescenčního mikroskopu kombinovaného s Míšovou akustickou reprodukcí kukačky a shromáždili se v budově slovutné Přírodovědecké fakulty University Karlovy ve Viničné. Poté co většina účastníků, jež prošla nekompromisní selekcí ve formě otázek, dorazila na lokalitu a stvrdila svým podpisem svoji přítomnost na Fluonoci, přesunuli jsme se do Zoologické posluchárny, kde jsme vyslechli Majdinu přednášku o propojení parazitologie a archeologie/paleontologie, v níž posluchače seznámila se všemi možnostmi využití parazitologie k rekonstrukci časů (ne)dávno minulých. Po krátké přestávce a přesunutí účastníků i organizátorů do slavné místnosti č. 108, byl tamtéž utvořen útvar relativně cirkulárního tvaru, který je obecně považován za optimální uspořádání jedinců pro vzájemné představování. Následně se celý zástup vyhladovělých biologů přesunul před entomologickou pracovnu, kde již tradičně probíhá každá organizovaná predační událost, v případě lidského druhu pak i se sociálním rozměrem. S alespoň z části naplněnými žaludky (obsah se odvíjel od rychlosti každého jedince) jsme se opět shromáždili ve velké zoologické za účelem vyslechnutí přednášky Zdeňka Janovského o rostlinách a krajinné ekologii, tedy o chování metapopulací v čase, stejně jako změnách krajiny (nejen) v důsledku lidské činnosti. Poté již byli všichni účastnici postaveni před volbu mezi dostatkem spánku a fyzickou spokojeností na jedné straně a akutním nedostatkem spánku v důsledku exprese a/nebo mikroskopování v kombinaci se spokojeností mysli na straně druhé.

Následujícího dne jsme pak opustili nízkou biodiversitu Nového Města pražského a vlakem jsme se přesunuli do biologicky mnohem zajímavější oblasti Českého krasu. Po krátké cestě, během níž se naše skupina střetla tváří v tvář s personifikovanou lidskou hloupostí (velmi eufemisticky řečeno), jsme dorazili na lokalitu Zlatý kůň, kde mnozí z nás spěšně vytáhly smýkačky a počali shromažďovat biodiversitu pro oddemonstrování. Hned z kraje exkurze jsme tak měli možnost poznat řadu zástupců bezobratlých, jejichž ukázka byla prokládána botanickým výkladem. Poté jsme již nasadili biologické tempo, tedy rychlost optimalizovanou pro pozorování biodiversity, a vydali se do lomu samotného. Tam proběhla individuální predace vlastních zásob a především pak hledání bývalé biodiverzity, dnes však pouze geodiverzity – fosilií prvohorních bezobratlých, především trilobitů, lilijic a hlavonožců. Za krásného počasí a zpěvu skřivanů polních jsme se následně přemístili až do částečně zatopeného lomu Kosov, který hostí stabilní populaci raka bahenního. Několik exemplářů zde bylo skutečně nalezeno a všichni účastníci tak mohli pozorovat, že se vskutku jedná o krásné myšičky sensu lato. Jediným pozorovaným zástupcem obratlovců, vyjma účastníků exkurze, byl samec ještěrky obecné, který se ukázal být vděčným fotografickým objektem. Tlačeni časem a nabitým programem Fluorescenční noci jsme se však museli opět vrátit na Viničnou, k predaci kebabu a následné noční přednášce Míši a Alberta o páté ideologické entomologické expedici. Jejich povídání o Thajsku bylo jako vždy nejen správně biologicky poučně, ale jak už je zvykem, rovněž zábavné. Okolo π hodin (někteří i dříve) jsme pak všichni ukončili akustickou expresi ve stoosmě a dopřáli si alespoň pár hodin spánku.

Poslední den byl tradičně převážně přednáškový. Nejdříve jsme si vyslechli Jiřího Gabriela a jeho povídání o houbách a dějinách, prokládané mykologicko-kulinářskými historkami. Stejně jako parazité, i houby mohou leccos vypovědět o své (tedy dnešní) době. Následovala prohlídka Hrdličkova muzea člověka, v jehož držení jsou početné antropologické sbírky včetně tří zachovalých mumií. Mimo jiné jsme se zde dozvěděli o ohrožení antropologických sbírek příbuznými exponátů i společností, jež nepokládá vystavování některých primátů za vhodné. Po obědě se pak slova na téměř tři hodiny ujala Kristýna a neodrazena postupně mizejícími posluchači statečně podala obsáhlou přednášku o historii nemocí, medicíny a smrti. Poté se už (pokud tak neučinili v průběhu poslední přednášky) účastníci opět počali přemisťovat do svých více či méně vzdálených domovů, nebo se ještě chvíli zdrželi, aby pomohli s úklidem následků intenzivního mikroskopování. Nicméně další Fluonoc je již před námi, tentokráte výjezdní v biologicky velmi cenné oblasti Podyjí.


5-9.6.2015 Výjezdní FN do Národního Parku Podyjí


Letošní čtvrtá Fluorescenční noc se konala vůbec poprvé mimo prostory Přírodovědecké fakulty, a to v obci Havraníky v NP Podyjí a jejím okolí. Ústředním bodem programu byly exkurze, které vedly na Havranické vřesoviště, Šobes, stráně nad Retzem v Rakousku a Popické kopečky. Podrobněji jsme se věnovali monitoringu užovky stromové, který představila Blanka Mikátová a lovu nočního Hmyzu na světlo, který ukázal Miroslav Mikát. Zúčastnilo se 15 účastníků. Podrobněji si o průběhu této FN můžete přečíst v reportáži od Terky Zosinčukové.


První skupinka biologů se blížila k faře v Havraníkách. Bylo odpoledne 29. května a všichni se těšili na další Fluorescenční noc. Jistě Vás zarazilo, proč jsme nebyli, jako vždy, v budově Přírodovědecké fakulty UK ve Viničné 7. Odpověď je prostá – tato fluorescenční noc byla výjimečná, neb se jednalo o první výjezdní fluorescenční noc. Takže jsme se sešli na faře v malé vesničce Havraníky, která leží na samé hranici Národního parku Podyjí. Během odpoledne se vydala první malá skupinka zájemců prozkoumat blízké vřesoviště. Ani jsme nevyšli z vesnice, když jsme narazili na dva rybníčky se zajímavou biodiverzitou. Kromě vážek, vírníků a dalšího hmyzu se tu podařilo ulovit i několik malých užovek obojkových a kuněk obecných. Vřesoviště bylo zajímavé hlavně botanicky, ale dala se zde často zahlédnout i krásná ještěrka zelená. Na ty, kteří si přáli zahlédnout vzácného dudka, se usmálo štěstí hned první den – jeden pěkný dudek nám přelétl nad hlavou a zmizel v nedalekých korunách stromů. Prohlídku vřesoviště jsme ukončili posezením u posedu, který se prý skvěle hodí na chytání pakudlanek a dalšího hmyzu. Po návratu na základnu jsme se přivítali s dalšími účastníky, kteří přijeli později a společně se odebrali k predaci segedýnu, který připravil Matyáš. Ač jsme zatím byli spíše v ,,komorním počtu“, proběhlo ve Farní 108 představování. Míša nás samozřejmě poučil o výjimečnosti této fluorescenční noci, neboť se jednalo o nejjižněji i nejvýchodněji situovanou, nejdéle trvající a částečné mimostátní fluonoc. Přestože podmínky byly poněkud polní, podařilo se přitransportovat hned dva ó-fluorescenční mikroskopy. Večer se nesl v duchu diskuzí a exprimace, především v okolí predačního stolu, který byl, jek už není zvykem, v místnosti 108. Zpestřením byl chycený netopýr, který měl tu smůlu, že narazil na nás, biology. Protože jsme měli nazítří před sebou dlouhý výlet, všichni se uložili ke spánku ještě dříve než v Pí hodin.

Míšův ,,budíček větší“ vytrhl ze spaní většinu účastníků už v osm ráno a o hodinu později jsme vyrazili směr Šobes. Přes vřesoviště až k Dyji jsme došli celkem rychle, přestože jsme cestou nevynechali jedinou zajímavou biodiverzitu – musím zmínit například Celiinu houbičku Epichloe typhina, protože to byla myšička. Cestou jsme také potkali cosi, co mohlo být kolomazivou gibsodrážkou, a tak jsme raději provedli rituál s Rorippou islandicou a tento nebezpečný objekt opatrně obešli. U Dyje byla pauza na oběd a na koupání. Nebyl by to Koštíř, kdyby se hned nešel vykoupat. Rozjímání u řeky narušila zpráva o první chycené užovce stromové, která vyvolala všeobecné nadšení. Zároveň dorazila Blanka Mikátová, takže jsme měli k chycené užovce i odbornou přednášku. Dozvěděli jsme se, že místní užovky jsou značkovány a sledovány a vyskytují se zde hlavně na zídkách, které tvoří hranice jednotlivých vinohradů. Také víme, že se zde dají nalézt všechny naše užovky, ale my jsme měli štěstí jen na tři z nich – obojkovou, stromovou a podplamatou. Obrázek užovky stromovéPo odprezentování první Aeskulapky jsme zamířili na Šobes. Zde jsme procházeli postupně zídky a doufali, že se nám podaří ještě nějakou užovku odchytit. První, kdo získal Aeskulapův řád, byl Zbojník. Jeho výstavní exemplář užovky stromové byl 146 cm dlouhý a za celou dobu ho nikdo nepřekonal. I já jsem později odchytila svou užovku. Je zajímavé, že všechny užovky, které jsme chytily, byli samci, až na jedinou, kterou chytila Kristýna. Tato samička byla slavnostně pojmenována Stoosma. Celkově se nám za odpoledne podařilo nachytat sedm užovek stromových, což bylo naprosto skvělé. Všechny byly řádně označkovány pomocí kombinace zástřihů do břišních šupin, změřeny, zváženy a vypuštěny zpět. Všechny dostaly i jméno, například Durian, Chrudoš, Zbojník, Tamarind, Stoosma… Naskytl se nám i jeden úžasný výjev – na zídce jsme zahlédli dvě pářící se užovky stromové. Je dobře, že se postaraly o další generaci. Nicméně my jsme se vydali na vrchol Šobesu a poté směrem zpět k Dyji. Cestou jsme náhodou narazili na velmi důležitý objekt a to na Míšův snopek číslo 1. Z rostlin zde kvetli například kosatce pestré a rmeny barvířské. Ve vinařské chajdě se nacházel plch velký. Jakožto krásnou myšičku, rozhodl se Albert, že ho odchytí. Plch byl opravdu krásná myšička, ale kousal pořádně a Albertovi nepomohly ani rukavice – přesto díky jeho postřehu a odvaze jsme si mohli plcha všichni prohlédnout. Poslední zastávka toho dne se konala na Lipinské louce, kde jsme nakoukávali pod plachty a doufali, že zde bude odpočívat nějaký plaz. Nalezli jsme dva slepýše a dvě užovky podplamaté. Obě byly velice naštvané, když jsme je vyrušili a daly nám to patřičně najevo – někteří účastníci si tak odnesli i ,,voňavý“ zážitek. Po návratu na faru na nás čekal Matyáš s moc dobrým buřtgulášem. Predací večeře však sobotní program nekončil, neb Míša provedl pitvu hnízda včel rodu Ceratina, na kterých provádí zde v Podyjí výzkum. Většina účastníků se ještě po setmění vydala na lov nočního hmyzu na světlo. Bylo vidět mnoho nočních motýlů a lišajů a také se chytil krásný sameček roháče obecného.

V neděli ráno byl budíček větší opravdu zapotřebí, protože již byla znát únava. Naštěstí se všichni přiměli vstát a vyrazit směr Rakousko. Cestou jsme viděli například: šalvěj hajní, tolici srpovitou, mochnu přímou, kavil nebo lnici kručinkolistou. Kousek za Hnánicemi nastal ten historický okamžik, kdy Fluorescenční noc poprvé vstoupila na území jiného státu. Neboť bylo pořádné vedro, rozhodli jsme se odpočinout si u jedné malé zvonice, kde se pak Albert ujal role hlavního zvoníka. Naše další kroky směřovaly k rakouskému městu Retz, respektive k zídkám na konci vinic. Ač jsme zde pátrali sebeusilovněji, žádnou další užovku jsme nechytili. Za to se podařilo polapit kobylku ságu a krásného tesaříka obrovského, ze kterého jsme měli obrovskou radost. Cesta zpět do Havraníků byla dlouhá, avšak zpestřili jsme si ji třešňovou svačinkou. Večer bylo opékání buřtů. Ani herbivoři nepřišli zkrátka a mohli si opéct třeba hermelín. Koho ani celodenní pochod nezmohl, mohl se vydat na lov nočního hmyzu na světlo 2.

Když se v pondělí ráno vyklubala většina chovanců ze svých spacáků, mohla započít poslední, pouze kratičká, vycházka do Popic a Konic. Viděli jsme pryskyřník rolní, pilát lékařský a ostrožku stračku. Z fauny nás zaujala obrovská Hymenoptera drvodělka. Samečci této včely ,,machrovali“ okolo sloupů a snažili se zahánět cokoli, co letělo poblíž, ať už to byla vlaštovka, motýl nebo jen hozený kamínek. Jak už jsem zmiňovala, procházka to byla kratší, a tak jsme celé odpoledne strávili na faře, napjatě čekajíc, co si na nás organizátoři připravili na dnešní večer… Začalo to poznávačkou, která se skládala z organismů dříve umístěných na výstavce ve farní 108. Pět zvířat a pět rostlin poznala většina účastníků, problém však nastal při určování hub. Célie z toho byla opravdu smutná, a tak jsme se rozhodli, že se je všichni opravdu naučíme. Od té doby všichni poznáme Epichloe typhinu, klanolístku i hvězdáka vláhojevného. Okolo páté nám nakonec Míša osvětlil, co že se to na nás chystá – labyrint! Dostali jsme mapy vřesoviště, kde byly plus mínus zaznamenány polohy Míšových snopců pro Ceratiny. Každý měl vlastní číslo a některé obsahovaly otázku. My jsme měli za úkol pobíhat po vřesovišti a pomocí správné sekvence otázek se dostat až k cíli. Utvořili jsme tedy dvojice a v půl osmé prví pár vyrazil do vřesoviště hledat správné snopce. Zezačátku to docela šlo, avšak když začal padat soumrak, začalo být čím dál tím těžší hledat drobné svazky celíku s číslem, které jsme potřebovali. Některé dvojice se dost zamotaly, hlavně na stanovišti, kde otázku pokládal Albert a Míša. Kdo měl štěstí, dostal se až na stanoviště u posedu, kde hlídala Evča, odtud už nebylo k cíli daleko. Po celou dobu soutěže nesla se do okolí Albertova hudební exprese, která nám tak zpříjemňovala pobíhání po vřesovišti. Labyrint byl nakonec ukončen až ve dvě hodiny ráno.

Nastalo ráno posledního dne – úterý 9. června. Protože na faře panovalo všeobecné vyčerpání, budíček větší, ani budíček menší se nekonal. Pomalu se započalo s úklidem a rušením entropie, která naším pobytem na faře vznikla. Ještě než začali první účastníci opouštět základnu, uskutečnilo se ve farní 108 vyhlášení labyrintu: o třetí a druhé místo dělily se dvě dvojice – Vašek s Eliškou a Já s Davidem. Labyrint zcela ovládli Klára a Lukáš, kteří ho dokončili v bezkonkurenčním čase.

Už dopoledne museli někteří z nás odjet směr domov, ať už do bližší nebo vzdálenější části Vratislavic. A tak, chtě nechtě, museli jsme se rozloučit. Všichni však víme, že se opět setkáme na příští Fluorescenční noci.






9. - 11. října 2015 - Ochrana přírody

V říjnu jsme se tu po prázdninách opět sešli a naším tématem byla Ochrana přírody. Poslechli jsme si přednášky na tato témata: Ochrana vodních ekosystémů (Mgr. Ondřej Simon), Co je možné vidět pod fluorescenčním mikroskopem (Evča Matoušková), Politika ochrany přírody (RNDr. Mojmír Vlašín), Ochrana české přírody a managementová opatření (RNDr. Blanka Mikátová), Ostrovní biogeografie (prof. David Storch), Faunistika a ochrana přírody (Albert Damaška). V sobotu jsme se v rámci exkurse podívali do Černé rokle, kde jsme se vlastníma rukama pokusili alespoň trochu přispět k udržení této cenné lokality. Celkově se zúčastnilo 24 účastníků. Podrobněji o průběhu této Fluorescenční noci si můžete přečíst v reportáži od Jasněnky Simonové:


Praktické zaměření tématu 26. fluorescenční noci se hodně projevilo i na její náplni. Mnohé jsme si vyzkoušeli a o mnohém jsme diskutovali tak nejen na exkurzi a během mikroskopování, ale i během přednášek. A to už od začátku.

Před třetí hodinou jsme se všichni shromáždili ve velké antropologické posluchárně, kde následně proběhla přednáška Ondřeje Simona o ochraně vodních ekosystémů. Dozvěděli jsme se, oč je těžší chránit velevruba tupého než hořeček český, kdy se v Praze ještě pila voda z Vltavy a že ochrana čistoty vody a vodních ekosystémů je hodně složitá. Byly nám také předloženy dva vzorky vody, u kterých jsme měli určovat některé parametry, jako třeba zákal, pH, vodivost, obsah rtuti, přítomnost baktérií a množství rozpuštěného vápníku. Jediné, co jsme poznali, byl zákal, který byl také jediným „měřeným“ parametrem, který se u vzorků lišil (jednalo se o vodovodní vodu „čistou“ a vodovodní vodu s přídavkem kávovinového nápoje Melta a kakaa). Na závěr přednášky jsme měli ve skupinkách navrhnout komplexní postup ochrany některého úseku českých řek a říček, což se nám dařilo významně lépe, než jazyko- a okometrický rozbor vody.

Po krátké přestávce následovala přednáška Evči Matouškové a tom, co je možné vidět na fluorescenční noci (nejen) pod fluorescenčním mikroskopem. Kromě navnadění k tomu, co vše můžeme na fluorescenční noci pozorovat, jsme se dozvěděli i o principech fluorescence a fungování fluorescenčního mikroskopu. Nejkrásnější byly samozřejmě barvami hýřící fotografie fluoreskujících objektů vytvořené na předchozích fluonocích.

Pak už jsme se všichni shromáždili jako obvykle v místnosti 108, kde jsme se pokusili rozmístit tak, aby každý účastník a organizátor viděl do tváře každému jinému účastníku či organizátorovi a postupně jsme se slovně seznamovali s charakteristikami a zájmy všech fluonočníků. Brzy po ukončení představování následoval výborný Matyášův kuskusový salát, který bohužel zmizel až příliš rychle.

V dalším průběhu večera jsme se věnovali mikroskopování, biologickým (a asi i jiným) diskusím či prohlížení výstavky. Proběhla také velmi vzrušující soutěž v pipetování automatickými pipetami. Cílem bylo napipetovat mřížku co nejrychleji a s co největší přesností. Soutěžcí byli během svého výkonu hojně povzbuzováni obecenstvem, ale nevím, jestli to mělo na jejich výkon spíše pozitivní nebo negativní vliv. Část lovců a sběračů se také vydala na Albertovské stráně.

Druhý den jsme stávali poměrně brzy a po snídani jsme vyfasovali větší množství hrábí a menší množství pil, sekyr a pákových zahradních nůžek. Někteří účastníci si přivezli vlastní nářadí a tak jsme byli vybaveni poměrně slušně. V zástupu jsme se vydali na Smíchovské nádraží. Někteří lidé se nad naším vybavením podivovali a považovali nás za zahradnickou školu. Panu řidiči autobusu, který nás dopravoval z Radotína do Kosoře, se nezamlouvalo, že bychom se svými nástroji měli nastoupit do autobusu, ale naštěstí to vyřešil tím, že nám ač v městském autobusu otevřel spodní zavazadlový prostor, kam jsme mohli nářadí uložit. Bezpečnost našeho transferu tak byla zvýšena jak pro nás, tak pro naše cestující.

Zanedlouho jsme z kosořské zastávky dorazili do Černé rokle, kde probíhala ústřední činnost sobotního dne, totiž brigáda. Naším úkolem bylo zredukovat množství náletových a invazních dřevin a ještě více tak rozšířit stepní plochy na jižním svahu rokle. Vzniklo více pracovních skupin - část lidí shrabávala trávu a starou biomasu, další se s nůžkami a pilkami vrhli na náletové křoviny a dřeviny, několik lidí jen odtahávalo odřezané větve na velkou hromadu. V rokli pracovaly i speciální jednotky vždy dvou neohrožených likvidátorů, z nichž jeden odstraňoval invazní svídu a druhý potíral řezné rány pesticidem (růžovoučké barvy a neodpovídajícího nežvýkačkového chemického zápachu). Chtěli jsme tak docílit toho, že svída pesticid natáhne až do kořenů a opravdu odumře – bez použití pesticidu by zanedlouho obrazila asi jako mýtická hydra (a možná by ji ani opalování řezných ran nezastavilo).

Během práce prováděné s nadšením a velkou pílí se objevilo několik problémů. Prvním byl kritický nedostatek jakýchkoli funkčních náhrad kutikuly, šupin, husté srsti či zrohovatělé kůže, která nám lidem na rukou prostě chybí. K naší škodě zřejmě v minulostí nedošlo k dostatečnému selekčnímu tlaku na schopnost přenášet v rukou větší množství šípkových větví a evoluce nás vůči jejich trnům zanechala zcela bezbranné. Kdo ví, proč tato schopnost nenašla uplatnění třeba alespoň v pohlavním výběru, když u ne jinde… Vždyť šípky jsou tak krásné, výborně chrání rodinu před vetřelci a samičky by potěšily určitě nejen šípkové růže, ale i šípková marmeláda… Tak jsme šípky přenášeli pomocí hadrů a hrábí a mírně či více poškozených rukou.

Dalším problémem byl až přílišný enthusiasmus likvidátorů dřevin, který neušetřil ani některé osamocené hlohy či šípky, které měli uprostřed stepních ploch zůstat. Vždyť právě osamocené stromky (nejlépe bez šípků kolem) se nejlépe řežou!

Postupně nám také hromada odstraněné biomasy tak trochu začala přerůstat přes hlavu a příliš rozšiřovat svou základnu na úkor vyčištěných ploch. Ti nejodvážnější se prodrali až na její vrchol a hromadění biomasy začali strukturovat. Brzo po zaslouženém obědě jsme už práci pomalu dokončovali. Pod nahromaděnou biomasou vznikla krásná jeskyňka a nahoře na ní bylo možné občas pozorovat velmi nebezpečně vypadajícího Zbojníka. Při odchodu z lokality jsme se mohli pokochat množstvím vyčištěného prostoru a malebnou agregací přesunuté biomasy. Ani jsme nečekali, že toho zvládneme udělat tolik.

V druhé části exkurze nalezli například pěkné otisky trilobitů, bylo nám demonstrováno několik více či méně ščagelovitých rostlin. V potoce jsme nalezli spousta charismatických ploštěněk potočních. Nesli jsme ssebou také několik poměrně velkých otepí celíku kanadského, z kterých jsme postupně olamovali květenství a vršky. Celíky sbíral Míša, aby z nich připravil snopky na svůj výzkum v Podyjí, kde se věnuje rodičovské péči včel rodu Ceratina, které v dutých stopkách celíku i dalších rostlin hnízdí.

Po návratu do Viničné jsme se vrhli na pizzu a další dobroty, které šťastná náhoda (nebo jejich majitelé) zachránila od predace předchozí den. Od predace byl nakonec zachráněn i holub, který včas neuletěl zvídavým zoologům a snad jen díky své roztomilosti a náročnosti přípravy byl nakonec se zpěvem a poctami (nesnědený) vypuštěn z okna entomologické pracovny.

Po večeři přednesl večerní přednášku Mojmír Vlašín. V první, spíše stručnější, části se věnoval tématu Politika ochrany přírody a účastníci si zatím připravovali otázky na následnou diskusi. Diskuse byla velmi zajímavá, pestrá a rozsáhlá. Objevily se velmi osobní a konkrétní otázky (Jaký je váš nejoblíbenější druh netopýra?) i otázky spíše neosobní a obecné (Co nejvíce chybí ochraně přírody v ČR? Co máme dělat, aby se to zlepšilo?). Večer jsme dále mikroskopovali, diskutovali, exprimovali. Mně se moc líbilo mikroskopování trilobitího složeného očička.

V průběhu večera bylo možné také pozorovat (a poslouchat) originální Míšovo vystoupení s jednou a posléze i dvěma kytarami. Jednalo se o kombinaci specifického stylu hry na kytaru (či dvě kytary), tance a zpěvu poetické balady o zelené žabičce. Potom Albert přinesl třetí kytaru i s éčkem, které předchozí kytary postrádaly a hudební exprese se dál nesla v klasičtějším stylu.

V neděli první přednáška začínala už v osm hodin. Blanka Mikátová mluvila o ochraně přírody v ČR, zdůrazněny byly zejména bezlesé lokality a jejich management (nemohly chybět příklady ze slavné Královéhradecké lokality Na Plachtě). Dále přednášel David Storch o ostrovní biogegrafii pro suchozemce, kde jsme se hodně dozvěděli i o trendech a patrnostech globální diverzity a principech (i problémech) rovnovážné toerie diverzity.

Po přednášce jsme se krátce občerstvili návštěvou botanické zahrady a prohlídkou místní krásné biodiverzity, jakož i obědem. Nedělní přednášky zakončil Albertův příspěvek věnující se faunistice, její zašlé či zacházející slávě, ale i důležitosti pro moderní vědu. Pak už se rychle vytráceli zbylí účastníci a postupně i organizátoři, kvapem ubývala toho víkendu vzniklá místní entropie a pro mnohé začala fáze těšení se na další fluorescenční noc.





27. - 29. listopadu - Exkrement

Poslední Fluorescenční noc letošního roku měla téma Exkrement. Zúčastnilo s 24 účastníků. Proběhly přednášky na tato témata: Odpadní látky rostlin (Stanislav Vosolsobě), Houby na exkrementech (Lukáš Zbojník Jánošík), Vliv exkrementů na vegetaci (Bára Lepková) a Trávící soustava: od jídla k exkrementu (Kristýna Minářová). Proběhl rovněž seminář referátů Exkrementy v životech účastníků a organizátorů. Exkurze vedla do Prokopského údolí. Podrobněji si můžete o průběhu této FN přečíst v reportáži od Davida Machače.


Kdesi ve známém vesmíru, v místní nadkupě galaxií, v kupě galaxií v Panně, v místní skupině galaxií, v galaxii Mléčná dráha, na Orionově rameni, ve Sluneční soustavě, na planetě Zemi, na Eurasijské desce, v Českém masivu, v antropogenní struktuře zvané „Praha“ na ulici Viničná v budově č. p. 7, v prvním patře, na chodbě cca 20 m s azimutem cca 340 stupňů od středobodu vesmíru. Došlo dne 27. 11. 2015 v 15:00 ke zvýšené agregacii tvorů na bázi uhlíku z rodu Homo s nadprůměrným zájmem o nestrávené zbytky prediva tzv. „exkrementy“ všelijakých organismů. V následujících dvou pozemských dnech si tato stvoření mohla obohatit své znalosti o jejich fosilizaci, využití jejich hmoty k růstu našich kamarádů hub, jejich využití ve vědě a o tom jak je ony bytosti vlastně vytváří. Hlavním cílem těchto organismů, které dále budeme nazývat účastníci, bylo excitovat elektrony z preparátů pod ooo fluorescenčním mikroskopem, tvořící onen již zmíněný střed vesmírů. Před touto vzrušující aktivitou bylo nutno seznámit se jmény účastníků a jejich ostatními typickými znaky umožňující jejich identifikaci jako jsou lokalita původu, ontogenetické stádium a oblíbený organismus. Dále bylo esenciální doplnit energii a pokračovat ve využívání fluorescenčního mikroskopu spojeného s uměleckým a vědeckým posuzováním překrásných obrázků struktur odebraných z čehokoliv co nestačilo utéci před nadšenými účastníky. Mnoho z účastníků šlo také obdivovat konfokální mikroskop. Během odvrácení naší polokoule od hvězdy spektrální třídy G2V zvané Slunce účastníci pokračovali v mikroskopování, akustické expresi, nebo se věnovali ukládání se ke spánku a možná i osobní hygieně. Druhého Slunce východu byli všichni účastníci natěšeni, že se vypraví na exkurzi k podmořské sopce v Prokopském údolí, kde zápasili o vytvoření objektu blížícího se více méně tvaru koule. Naturální suroviny coby strukturní materiály byly rozličné. Trnitými klacky počínaje přes trávu a konče fermentovanými organickými zbytky, které jistě splňovaly ideologická kritéria tématu „exkrement“. Posléze účastníci soupeřili o sběr dvourozměrných exkrementů a lovu jejich původců ve stejné dimenzi. Po velkém úsilí spojeného s ochranou exkrementů a organismů před koprofágy a predátory, vzdorovaní šikaně z Albertovy strany a všem dalším faktorům jako je fyzická kondice atd. byl jako nejlepší sběrač trusu vyhlášen tým Víti Bureše. Zdlouhavý transport po vlastních údech zpět ke středobodu vesmíru byl odměněn možností trofiky na kebabu. Následoval odborný koprologický seminář o využití exkrementů broučky, spojení trusu a entomologie ba dokonce nechyběla ani kulturní poetická vložka. Svatým hřebem dne bylo vyhlášení kompetice „Zlatá ephedra“ s nejlepšími fotkami z fluorescenčního mikroskopu. Zlatou ephedru vyhrál rašeliník a Stříbrnou ephedru imago a embryo vši dětské. Účastníci se pak mohli opět věnovat mikroskopii a společné exprimaci. Na začátku nového pozemského dne hrstka jedinců ještě v době odvrácení od Slunce usoudila, že bude vhodné vyrazit na ideologický nákup, kam si poprvé vyrazil i zhmotnělý Anomalokarýsek, který byl po právu opěvován. U cíle nákupu, setkali jsme se s existencí, která si asociovala našeho alfa jedince Míšu s Jaromírem Jágrem, avšak tato entita překvapila účastníky svými znalostmi o kambrijské explozi a nebyl pro něj problém s určením Anomalokarýska do druhu Anomalocaris canadensis. Shopování bylo u konce a mnozí pociťovali zvyšování koncentrace melatoninu v organismu a tak se přenesli do NREM a REM fáze spánku. Po další přednáškové vlně, která zabrala téměř polovinu času přiklonění naší polokole ke Slunci, byla provedena již tradiční exkurze do botanické zahrady, kde jsme obdivovali rostliny v období dormance. Následovalo Doplnění živin čínou, která eutrofizovala gigantický hrnec, V poslední přednášce byli účastníci seznámeni s návodem jak z číny, kterou pozřeli vytvořit exkrement. Tyto dny nazvané Fluorescenční noc tak byly u konce a všichni účastníci si v koncových mozcích odnášeli vzpomínky z této akce, která byla doslova o hovně. :-)





-- Created with help of Lightbox2 --