27. - 29. ledna - Potomstvo

První Fluorescenční noc roku 2017 měla téma Potomstvo a zúčastnilo se jí 24 účastníků. Jako první proběhla přednáška od Roberta Černého na téma Embryologie a hned poté následovala přednáška Radka Lučana o mláďatech netopýrů. V sobotu se exkurse vydala směrem k Vltavě. Ve večerních hodinách pak proběhl seminář k pátému výročí Tamarindu. První nedělní přednáška byla od Míši Mikáta na téma Péče o potomstvo a po obědě přednášel Albert Damaška o larvách hmyzu.


Reportáž přibyde již brzy.





10. - 12. března - Predivo

Druhé Fluorescenční noci tohoto roku se zúčastnilo 24 účastníků. Jak je zvykem, Fluorescenční noc započala v 15:00 a to přednáškou Jana Černého na téma Autofágie. Po ní následovala přednáška Miroslava Srby o masožravých rostlinách. Páteční večer byl zakončen představováním a večeří. V sobotu jsme vyrazili na exkursi do Milíčovského lesa. Večer proběhla Albertova přednáška o entomologii na Filipínách. Nedělní odborný program započal přednáškou od Ondřeje Koukola o hobách jako potravě a po něm následovala Hanka Mašková s pitvou zeleniny. Více se dozvíte v reportáži od Terky Maxerové.


Fluorescenční noc 10.3.-12.3. 2017 s tématem Potrava byla, jak už název napovídá, nanejvýš ideologická. Hladoví účastníci se koncentrovali v prostorách Viničné 7 a následně se přesunuli do legendami opředené místnosti 108. Zde zhlédli scénku o soutěži Chcete být milionářem, která byla jak veselá, tak dramatická. Publikum se doslova třáslo napětím (a smíchem), když sledovalo, jak Míša Mikát usedl do horkého křesla tváří v tvář Vladimíru Čechovi a pokoušel se svými vědomostmi získat finanční obnos k zakoupení sekvenátoru. Na poslední otázku- „Jak se správně loupe banán?“- navázalo i představování, při kterém musel každý účastník kromě obvyklých informací názorně předvést, který způsob loupání (nebo jiné přípravy banánu k predaci) považuje za správný. Po této aktivitě se účastnictvo rozdělilo podle způsobu loupání na několik táborů, které se vzájemně hlasitě osočovaly a hrozily na sebe banány.

Sobotní exkurze vedla do Milíčovského lesa. Cesta byla zpříjemněná nalézáním a následnou determinací mnoha zajímavých organismů, mezi něž patřil například křivatec český (Gagea bohemica). Po překonání zákeřného potoka se na palouku uskutečnila tematická hra v týmech, která spočívala v dopravování ŽÁDOUCÍCH zpredovatelných objektů do mravenišť. Kromě pozitivních objektů jako například tamarind, chleba, máslo a čokoláda se ve hře vyskytovalo i nemálo záškodnických myrmekofilů, za které se udělovaly trestné body. Všichni se s velkým nasazením zapojovali, někteří jedinci dokonce obětovali suché oblečení pro blaho svého týmu. Po částečném vyprchání bojového nadšení jsme se vydali na cestu zpět, která probíhala klidně.

Po přednáškách začala volná zábava – hudba, debatování, mikroskopování. Exprese pokračovala dlouho do noci. Po půlnoci se uskutečnil Ideologický nákup, který byl díky tématu ještě ideologičtější než obvykle. Po několika hodinách/minutách spánku se účastníci dostavili na snídani a po ní na přednášku a exkurzi do skleníku botanické zahrady, kde mohli pod vedením Josefa Šonky obdivovat masožravé rostliny.

V průběhu celé fluonoci se konalo mnoho zajímavých přednášek: Ondřej Koukol nám povídal o Houbách jako potravě, Hanka Mašková provedla pitvu a popis poživatelných rostlin, dále jsme se dozvěděli o Buněčném příjmu a zpracování potravy od Jana Černého a o aktuální entomologické a politické situaci na Filipínách od Alberta.

O žaludky účastníků pečoval Matyáš. Na Predivním stole byla stále hojnost potravin všeho druhu, takže účastníci rozhodně podvýživou netrpěli. V neděli odpoledne se všichni najedení a spokojení rozjeli do svých domovů.



Další fotky naleznete na: http://fluorescencninoc.rajce.idnes.cz/FN_2017-2/


28. dubna - 1. května

Třetí Fluonoc se nesla v tématu mutualismu, byla o den delší než obvykle a zúčastnilo se 30 účastníků. V pátek proběhly dvě přednášky a to na téma Eukaryogeneze od Ivana Čepičky a Mutualismus od Jirky Hadravy. V sobotu jsme se vydali na exkursi do Milovic, večer pak proběhlo promítání Míšy Mikáta o Thajsku. Nedělní program započal Albert s přednáškou prosévání, které následovalo rozebírání prosevu. První pondělní přednáška byla od Davida Svobody o lišejnících, po ní následovala přednáška Jirky Hadravy o opylování. Po obědě následovala poslední přednáška Petra Kohouta na téma Mykorhiza. Pro detailnější informace si přečtěte reportáž od Kačky Čermákové.


Psal se pátek 28. dubna 2017 a další, tentokrát už šestatřicátá, Fluorescenční noc byla těsně za dveřmi. Pro mě a dosti početné stádo (včetně několika organizátorů) svým způsoben neoficiálně začala již o několik hodin dříve, neb jsme společně migrovali z ústředního kola Biologické olympiády, jež se konalo v Brně a pro Fluonoční štamgasty dopadlo velice pozitivně. Vzhledem k početnosti stáda jsme ve vlaku obsadili celý prostor pro kola a pro pohodlí jsme si zde rozložili karimatky. Dlouhou cestu nám krátil hlasitý zpěv, k němuž nás Albert doprovázel i na kytaru. Na fakultu jsme dorazili o něco dříve. Zbytek účastníků se začal na fakultě agregovat až ve standardní čas a Fluonoc na téma mutualismus byla oficiálně zahájena- jak je již obvyklé- v 15:00.

Jako první přednášel Ivan Čepička, jenž nás seznámil s evolucí semiautonomních organel a se vznikem eukaryotické buňky. Dozvěděli jsme se mnoho o mitochondriích, plastidech, jejich derivátech a také o některých dalších obskurních endosymbiózách. Po krátké přestávce přišla na řadu přednáška Jirky Hadravy, který se nám rozhodl objasnit, co to vlastně onen mutualismus je. Po skončení úvodu do mutualismu jsme se odebrali do stoosmy, kde se, jako vždy, odehrálo představování. Pak jsme u predivního stolu naplnili naše žaludky večeří a pustili jsme se do akustické exprese a mikroskopování na ó velkém fluorescenčním mikroskopu. V π hodin nastala večerka, vyslechli jsme si biologickou pohádku na dobrou noc a pak přišel čas vrhnout se do útlumově-relaxační fáze našeho cirkadiánního cyklu.

Ze spánku nás vytrhl až budíček v 7:45. Posnídali jsme a (jak je v sobotu tradicí) vyrazili jsme na exkursi. Protentokrát nás exkurse zavedla do překrásného okolí města Milovice. Zde kdysi býval vojenský výcvikový prostor a dnes je na této lokalitě na biodiversitu bohatá otevřená step. Za zmínku stojí, že je udržována pastvou a tak se nám naskytla ojedinělá příležitost pozorovat pohromadě na jedné lokalitě zubry, pratury a divoké poníky. Jen škoda, že počasí bylo mírně reproverzní. O něco dále jsme pozorovaly projíždějící tanky a též zde probíhal jakýsi závod aut, jehož účastníci se patrně snažili zároveň zdestruovat vozidla svých oponentů. Naším favoritem se stal chrabrý závodník Jiřík. Následně se nám Albert ukazoval, jak se dělá prosev. Mezitím se opět objevil náš favorit Jiřík, který se snažil vyjet do kopce, avšak jeho snahy byly marné, neb jeho auto bylo ve značně zdestruovaném stavu. Zanechal jej tedy na cestě a než se vrátil s pomocí, nadšené stádo fluonočníků auto dostalo až nahoru na kopec. Poté jsme již zamířili zpět na fakultu. Večer nás čekalo vyprávění Míši o jeho putování po Thajsku, predování večeře a nakonec volné mikroskopování a exprimace než jsme v π hodin znaveně ulehli do spacáků.

V neděli byl budíček v 8:45 a po snídani začal přednášet Albert. V první části přednášky nás seznámil se vším co souvisí s prosevem - k čemu je dobrý, ja k se dělá, co všechno je k němu potřeba a které organismy díky němu můžeme nalézt. Dále povídal obecně o půdních organismech - edafonu. Během přednášky nám pořádně vyhládlo a tak jsme se přesunuli k predivnímu stolu na oběd. Po snědení řádné porce číny jsme se vydali na kratší procházku do botanické zahrady. Zatímco běžná Fluorescenční noc by se v tomto čase již pomalu blížila ke svému konci, tentokrát bylasituace jiná, jelikož se prvního května slaví Svátek práce a státní svátek vycházející na pondělí s sebou přinesl i prodlouženou Fluonoc. Místo odjezdu jsme se tak s chutí vrhli na Albertovo odpolední praktikum. Shromáždili jsem se ve stoosmě, rozmístili jsme se po dvojicích / trojicích k binolupám a každá skupina obdržela misku s potvůrkami, které se podařilo naprosívat v Milovicích. Tyto myšičky jsme pak měli za úkol zařadit pokud možno co nejpřesněji do nějaké skupiny. Po skončení praktika jsme se opět nasytili večeří. Ti, kdož se chtěli duševně rozvíjet, dostali možnost zúčastnit se mše v kostele Nejsvětějšího Salvátora. Samozřejmě i ti, kteří se mše nezúčastnili, nepřišli zkrátka, neb se konal tradiční Ideologický nákup, který byl velmi úspěšný. Poté se až do π hrálo, zpívalo a v neposlední řadě mikroskopovalo.

V pondělí jsme vstávali kolem osmé hodiny a dále byl celý den vyplněný přednáškami. Začínal David Svoboda, který nás zasvětil do tajů lišejníků. Po něm se ke slovu dostal Jirka Hadrava s povídáním o opylovačích. Seznámil nás s tím, jak funguje vztah opylovač-rostlina, jaká jsou přizpůsobení k tomuto vztahu a kdo všechno může opylovat. Po obědě pak následovala poslední a velmi zajímavá přednáška. Tu měl na starosti Petr Kohout a věnovala se mykorhize. Úderem třetí hodiny byla 36. Fluorescenční noc oficiálně ukončena a účastníci se začali rozcházet. Část zůstávala déle a úspěšně bojovala s entropií v námi obývaných prostorech. Dále jsme se agregovali u predivního stolu, kde ještě chvíli probíhala diskuse. Rychle se však blížil čas mého odjezdu a já musela chtě nechtě opustit fakultu a (těšíc se na další Fluonoc) zamířit domů.



Další fotky naleznete na: http://fluorescencninoc.rajce.idnes.cz/FN_2017-3/


7. - 11. června - Výjezdní Fluonoc v Bílých Karpatech

Poslední Fluonoc před prázdninami se již tradičně konala mimo Prahu. Vyrazili jsme do Bílých Karpat a strávili 5 dní. Kromě exkursí do přírody přes den jsme si v pátek užili i svícení a chytání netopýrů. Zúčastnilo se 30 účastníků. Pokud si o této fluonoci chcete přečíst více, přečtěte si reportáž od Kláry Pekařové.


Pro některé brzké, pro některé brzčí ranní vstávání ve středu 7. června 2017, následované delší či kratší cestou, vyústilo ve společné setkání v malebné vísce Hrubé Vrbce v jižní části CHKO Bílé Karpaty. Když se odpoledne shromáždil dostatek účastníků, vypravili jsme se dobýt větrný mlýn v Kuželově, nicméně žádní donkichotové se z nás nestali. Cestou vzhůru jsme zato ale potkali spoustu struktur určených k volné zábavě dětí i dospělých, jako houpačky či kolotoč, a konvoj dvou papamobilů, přičemž z jednoho nám kynul velebný pán v bílém plášti. Když jsme se dostali k samotnému mlýnu, mohli jsme obdivovat nejen otáčivou střechu, ale i dvě busty místních muzikantů, z nichž jeden byl místní rodák Jožka Kubík, shlížející na rodný kraj. Po příjezdu následovalo shromáždění ve výjezdní stoosmě, kde se mimo jiné nacházel i ó fluorescenční mikroskop, zapůjčený tentokrát firmou Olympus, výstavka se strukturami z rostlinné, živočišné i z jiných říší a netradičně umístěný predivní stůl, který hostil příchozí hladovce chlebem, máslem, čokoládou, ještě jednou a sýrem. Anomalokarísek ani afrovrátný však na predivním stole nebo v jeho okolí nebyli přítomni. Nejprve jsme si řekli některá z pravidel platících pro pobyt v budově a obecně pro celou výjezdní fluorescenční noc a začali s předlouhým představováním, během kterého byli někteří účastníci eskortováni do chodby z důvodu akutních a nepřestávajících záchvatů. Poté byl ve venkovních prostorech zahrady rozdělán oheň, na kterém jsme si opekli objekty určené k večeři, především tedy špekáčky, chléb a plněné papriky, a po jejich zpredování se dlouho zpívalo. Poněvadž nás následující den čekal dlouhý program, byl budíček stanoven na π/2 hodin.

Ve čtvrtek jsme po snídani vyrazili na jednu z nejznámějších orchidejových oblastí, na Čertoryje. Cestou jsme na úpatí vedlejší vesnice Malé Vrbky objevili louku, která nás ohromila svou biodiverzitou. Vévodily jí tořice (Ophrys), lny žluté (Linum flavum), vítody velké (Polygala major) a kobylky zavalité. Poté jsme vyšli na nevelký kopec, ze kterého se nám naskytl pohled na solitérní stromy v louce, zalité (skoro) poledním sluncem, nad kterými se míhala bílá oblaka. Ano, byly to Čertoryje. Cestou na ně jsme si udělali obědovou přestávku, během které se rozmohla prapodivná hra, jejíž pravidla rozpoznali pouze osvícení. Potkali jsme bradáčky vejčité, hlístníka hnízdáka, medovník meduňkolistý a samozřejmě spoustu jiných myšiček, zejména hmyzu. Na Čeroryjích se pak na nás usmívaly rudohlávky, hlavinky a roháč obecný. Vojta Koštíř dokonce chytil skřivana, aniž by si dopomáhal jakýmikoliv ornitologickými pomůckami. Ač neradi, pokračovali jsme poté v naší exkurzi. Nedaleko cesty chytil Zbojník užovku, která jej za to řádně označila svým odérem, a Víťa se pokusil chytit zajíce polního entomologickou síťkou, nicméně zajíc byl vyrušen ještě před tím, že se mohl Víťa rozhoupat k finálnímu skoku. Po návratu nás čekala večeře od Matyáše, spousta exprese a mikroskopování.

Páteční exkurzi jsme zahájili ve Velké nad Veličkou, kde jsme byli svědky shromáždění domorodého obyvatelstva. Jeden velebný pán, chtě projít mezi námi, kteří jsme pohodlně seděli na silnici, se s námi dal do řeči. Pak jsme pokračovali na lokalitu Zahrady pod hájem, kde jsme opět obdivovali divotvorné orchideje a jiné myšičky. Odpoledne nás organizátoři zavedli do nedalekého lesa, kde pro nás připravili hru. Nejprve jsme byli rozděleni do několika družstev. Pak jsme museli ve vymezeném prostoru hledat otázky, u kterých bylo více možností odpovědí. Každá odpověď měla přiřazenou vlastní část fylogenetického stromu. Když jsme vybrali dle našeho uvážení správnou odpověď, překreslili jsme si daný výsek a odnesli jej na naši základnu. Tam čekalo vždy pár členů, kteří se strom snažili skládat. Poněvadž ale čas neúprosně ubíhal a naše data stále nebyla seskládána, bylo rozhodnuto, že se odebereme zpět do Hrubé Vrbky, kde budeme mít ještě nějaký čas na dodělání. Na základně nás čekala večeře, dopracování úkolu a opět spousta zábavy. Přijeli i rodiče Míši Mikáta, se kterými jsme v nočních hodinách pak pozorovali biodiverzitu hmyzu během svícení. Přilétla spousta krásných zvířat, zejména pak barevných lišajů, a Albertovi se podařilo chytit netopýra.

V sobotu jsme se vydali na exkurzi vedoucí až za hranice ČR. Před hranicemi jsme narazili na tematický altánek ZBOJNÍK, kde jsme si chvíli odpočinuli. Jednoho Zbojníka jsme tam dokonce potkali. Na samotné česko-slovenské hranici jsme pak objevili kříž a několik hraničních kamenů až z dob Rakouska-Uherska. Na stejném místě byl údajně zabit i jistý Jan z písně Mezi horami. Na Slovensku jsme pak navštívili PP Štefanová, kde jsme potkali vstavač mužský. Cestou na rozhlednu Žalostiná nás ale zastihla bouřka, před kterou jsme se úspěšně ukryli v bukovém hájku. Část výpravy pak pokračovala v cestě na rozhlednu, část se šla podívat na prameniště v PP Bučkova jama a zbytek se odebral přímo do Hrubé Vrbky, kde nám všem uvařili brambory k večeři, za což jim patří velký dík, jelikož Matyáš odjel již předchozí den. Na rozhledně bylo natočeno video Tamarindu. Po návratu nás čekala poznávačka, která obsahovala 30 objektů. 15 rostlin a 15 živočichů. Ve večerních hodinách pak proběhlo vyhlášení poznávačky i fylogenetické soutěže, volná exprese, zpívání a mikroskopování.

V neděli jsme pak všichni po rozloučení postupně odjeli. První účastníci odjeli již okolo půl šesté ráno, poslední okolo poledne. Pro mě osobně to byl opět nezapomenutelný zážitek, jako ostatně každá fluorescenční noc. Doufám, že si všichni dostatečně užili krás Bílých Karpat a snad zase někdy (na fluorescenční noci) na viděnou! P.S. Slyšeli jste už o tom, že Kiki upadl výfuk?






15. - 17. září - Komunikace

Zářijová Fluonoc započala v pátek přednáškou Honzy Černého o Buněčné signalisaci, po ní následovala přednáška Zdeňka Janovského o Komunikaci rostlin. Sobotní exkurse vedla do Hostimi, večer proběhlo promítání o expedici do Ukrajiny od Alberta Damašky. První nedělní přednášku měl David Machač o Konci sondy Cassini, následovala přednáška Kláry Daňkové o Mimezi. Tato Flunoc skončila o něco dříve než obvykle a navazoval na ní navazoval seminář k Fluorescenční expedici do Itálie. Zúčastnilo se 30 účastníků. Pro podrobnější informace si přečtěte reportáz od Šimona Zemana.


Končí nám prázdniny. Dva měsíce plné exprimace, explorace a jiných krásných zážitků jsou již za námi. Než však úplně propadnu trudomyslnosti a depresivním myšlenkám o středoškolské výuce parafyletických taxonů a nepravdivých či neověřených informací, pomnu na nadcházející Fluonoc. Rázem jsou zahnány všechny chmury, beru spacák, čokoládu a sešit a vyrážím do Viničné.

Po zdárné registraci zpestřené nahrávkou konfrontace zástupce druhu Castor fiber a příslušníka polského národa, známou jako Ty chuju bobrze, se jako vždy přesouvám do učebny 108. Kvůli přestavbě fakulty se však Vratislavice posunuly asi o dvě patra dolů, což mělo za následek několik podivuhodných fenoménů – zjistil jsem nižší abundanci binolup a mikroskopů, stejně tak rozšíření exprimační plochy k uměleckému projevu kreslířskému. Nepovšimnut nemůže zůstat ani přesun predivního stolu do značné blízkosti Ó fluorescenčního mikroskopu, přímo do učebny 108. Po představení a zhlédnutí prvního úspěšného (a několika neúspěšných) telefonátů nadšeného prodejce kabelové televize scházíme dolů do učebny fotochemie. Tématem této fluonoci je komunikace, vyslechneme si tedy přednášku od kandidáta na rektora Univerzity Karlovy Honzy Černého o buněčné signalizaci. Po ní následuje přednáška Zděnka Janovského o komunikaci rostlin, která se pro nadšené opylovače protáhne až dlouho do večera. Povečeříme a počne exprimace a mikroskopování. Druhý den uléháme v učebně fotochemie. Vstáváme velmi brzy, ještě před sedmou. Posnídáme a vyrazíme na step v Hostimi, poblíž Sv. Jana. Celou výpravu vede Vojtěch Koštíř, jenž vybral toto biodiversitou oplývající místo jako objekt hodný menežmentu. Počínáme stručným výkladem o lokalitě, následuje výšlap na kopec, odkud se kocháme překrásným výhledem po okolí. Poprvé také potkáváme kozy a jejich Pocemy sensu lato, zatím jako plaché a zdrženlivé myšičky. Dělíme se do několika pracovních týmů a rozcházíme se na svá stanoviště. Menežujeme, až se z nás kouří. A nekouří se jen z nás, zakládáme i pár ohýnků, kde spalujeme signifikantní množství odtahaného dřevstva. Společnost nám dělají nyní již značně přítulné kozy s několika Pocemy, po chvíli se však ukáže, že pouze prahnou po našem jídle a přezkách od batohů. Občas lze zaslechnout mrmlání o vysoké abundanci nadzemních částí zástupců rodu Rosa. Pozoruji velice zajímavý fenomén – delší doba strávená poblíž velkého ohně pozměňuje lidskou psychiku. David navrhuje uspořádat čarodějnické procesy, z mnohých úst znějí návrhy na opékání a predaci přítomných, nic netušících koz. Vidina velkého grilování se následně rozplývá, když počne oběd a oheň dohoří. Po obědě explorujeme biodiversitu. Nachází se jí zde neuvěřitelné množství – pozorujeme chvostoskoky, škvorovky, chvostnatky, rybenky a všemožné skálovky, skákavky, slíďáky či závornatky. Zběsile otáčíme kameny a pod každým nalézáme nové druhy. Zkrátka fascinující. Po chvíli sejdeme dolů, kde se opět shromáždí všechny pracovní skupiny. Předáváme si své zážitky, dozvídám se, že část výpravy měla tu čest pozorovat i užovku hladkou – tomu jsem však, bohužel, přítomen nebyl. Když skončíme, popadneme batohy, nyní odlehčené o zpredované predivo a rychlejším biologickým tempem vyrážíme směr fakulta. Po cestě se zastavíme u monumentální skály, u které opět explorujeme biodiversitu, již však značně kratší dobu. Odtud razíme do Srbska. Po cestě potkáváme lačníka – nejedná se o jakousi obskurní přezdívku, pouze o plže Zebrina detrita (který je samozřejmě naprosto fascinující svou roztomilostí). Ze Srbska jedeme vlakem na Smíchov a odtud procházkou na fakultu. Albert si pro nás připravil povídání o mezioborovce na Ukrajině – na Alberta překvapivě krátké, ale přesto nabité fenomenalitou. Začínám se ještě více těšit do Itálie. Opět začíná neřízená exprese, doplněná o kochání se hrošíkem liberijským, zastoupeným Albertem. Ještě před pí ulehnu a zamhouřím oči. Téhož dne nás ještě čekají dvě přednášky – první od Davida, o pádu sondy Cassini. Myslím, že nejsem jediný, v kom zanechal Davidův výklad nadšení, že přeci jen nejsme ve vesmíru sami. Poté nám Klára vypráví o adaptivním zbarvení a ukazuje mnoho barevných myšiček. Po skončení jsme nasyceni čínskými nudlemi a tím FN končí – pro účastníky expedice do Itálie se koná ještě seminárium, ve kterém nám Míša s Albertem sdělí mnoho užitečných rad, jak zdárně expedici absolvovat. Pak přichází deentropizace, loučení a definitivní konec. Není však třeba si zoufat – vždyť za necelý týden už budeme exprimovat v autobuse směr Itálie!





15. - 17. prosince - Ořechy

Tématem poslední Fluorescenční noci tohoto roku se staly Ořechy. První páteční přednášku měl David Machač na téma: Co je možné vidět na Fluorescenční noci, hned po něm následovala Hanka Mašková s přednáškou Ořechy, oříšky a další plody. Po představování a večeři proběhla poznávačka ořechů různými smysly. Sobotní exkurse vedla do ořechovky a po příchodu z exkurse započal Účastnický seminář o ořeších, kde jsme si mohli vyslechnout různé příspěvky s ořechovou tématikou. V neděli seminář pokračoval a po jeho konci proběhlo promítání Efči Matouškové a Jirky Setničky o Austrálii. Poslední přednášku měl Dr. Jaromír Strejček na téma Hmyz, který žere ořechy.

Po celou dobu akce jsme měli půjčený mikroskop od společnosti Olympus, které tímto velice děkujeme

Chcete-li se dozvědět podrobnější informace, přečtěte si reportáž od Matouše Hejkala Marka


Fluonoc jako vždy začala ve tři hodiny odpoledne. Ihned po registraci účastníci odevzdali své cukroví do soutěže o nejlepší vánoční cukroví. Po vzájemném přivítání/představení/seznámení, začala první přednáška od Davida Machače o „óóó fluorescenčním mikroskopu“, fluorescenci a GFP, dozvěděli jsme se jak funguje kráječ medůz a mnoho dalších užitečných a zajímavých věcí. Následovala přednáška Hanky Maškové „Ořechy, oříšky a další plody“, která asi všem naprosto změnila povědomí o tom co (tedy aspoň teoreticky)jsou a co nejsou ořechy. Scénka „Alles gute“, před představováním byla podle mnohých nejlepší, jakou zde kdy viděli. Představování samé výjimečně uplynulo v příjemně krátkém čase. Po něm jsme byli rozděleni do šestičlenných týmů na hru, ve které šlo o poznávání ořechů všemi smysly. Páteční oficiální program uzavíralo její vyhlášení a vyhlášení soutěže o nejlepší vánoční cukroví, ve které se soutěžilo v kategoriích „ořech“ a „Ořech free“mezi výtězi bych vyzdvihnul perníčkový taxonomický strom Káti Černé a ceratinní cukroví Jáchyma Zosinčuka a Apoleny Zounarové.

Budíček nás nelítostně vzbudil v osm hodin. Po snídani jsme vyrazili na exkurzi do Ořechovky. Čekání na tramvaj byla vcelku nuda, protože Vojta Koštíř chytil jenom jednoho holuba. Tramvaj nás dovezla do stanice Baterie, zde jsme se pokochali biodiversitou, dokonce jsme přes nepříznivé podmínky nalezli i nějaký hmyz. Přesunuli jsme se o pár set metrů dál, pod prastarou vrbu u níž se demonstrovala další biodiversita a někteří bojechtiví jedinci, v čele s Mgr. Tomášem Dvořákem, svedli dosti bolestivý souboj prostřednictvím vrbového proutí. Poté jsme se již vraceli na viničnou 7, zastavili jsme u Metronomu, kde jsme poobědvali. Když jsme se já (Hejkal) s Vojtou Koštířem dozvěděli že se vrátíme přes Karlův most, spředli jsme skvělý plán, že chytíme holuby a prodáme je bohatým japonským turistům, Vojta nejdřív chytil labuť, ale pak jí pustil a ulovil dva holuby. Navzdory nehorázným slevám, a velmi „obchodnickému“ křiku, si holuba nikdo nekoupil, docílili jsme jen toho, že jedna paní spadla a selfie s holubem si udělali jen ti lidé, kterým jsme holuba strčili před obličej, když se zrovna fotili. Po návratu byla hodinka na odpočinek, následovaná první částí účastnického semináře o ořeších, přihlášených mikropřednášek bylo opravdu mnoho, Ze všech vyčnívala ta Albertova možná proto, že nebyla na téma ořechy, ale o jistém Janu Měšťanovi a jeho očividně nesprávných názorech na evoluci a geologii, které dávala smysl asi tak jako že zemské jádro je z jetele. Večer jsme oslavili vánoce, zpívali jsme koledy, jedli cukroví, a rozdávali dárky, Tyrkys dal velké DÍKY za dvoulitrovou krabici jablečného džusu.

Okolo jedné hodiny ráno proběhl ideologický nákup, po večerce následovalo několik hodin spánku, pak budíček, snídaně, druhá část semináře o ořeších. Přednáška Efči a Jirky Setničky jejich výletu do Austrálie byla vyčerpávající, plná scinků, klokanů a úchvatných záběrů z dronu. Oběd proběhnul urychleně, abychom mohli včas dorazit na přednášku stařičkého dr. Jaromíra Strejčka, který měl mít přednášku o ořechožravém hmyzu, ale nakonec nám sdělil mnoho životních mouder, a jeho přednáška alespoň podle mě, tak byla o mnoho prospěšnější. Po oficiálním konci, jsme se vypořádali s entropií, a postupně vytracovali do svých domovů, ti z nás, kteří mohli ještě chvíli zůstat, uskutečnili epickou sněhovou bitvu na Albertovských stráních, a mohli u predivního stolu do pozdních hodit listovat skvělým časopisem Top dívka.



Další fotky z této Fluonoci najdete na našem rajčeti

-- Created with help of Lightbox2 --