31. ledna — 3. února — Život bez kyslíku

První Fluonoci v roce 2019 bylo účastno 30 přihlášených. Ve čtvrtek přednášel Jan Toman o vzniku pohlavnosti a Vladimír Hampl o anaerobních eukaryotech. Následující den měl přednášku Jiří Grygar o astrobiologii, poté proběhlo prostistické praktikum pod vedením Ivana Čepičky a celý den zakončili Jirka Hadrava povídáním o Namibii a Jiří Houska ukázkou brutality páchané na slonech. Sobota byla věnována exkurzi na Boreč. Neděli zahájila přednáška Antona Markoše o životě v předkyslíkové éře, následovala přednáška Lukáše Falteiska o anaerobních prokaryotech a celé soustředění zakončila Kristýna Minářová dušením (některých účastníků) a přednáškou o něm. Více se dozvíte z pohledu Nikoly Bartkové.


„Nad Viničnou mraky valí,
Život volá o pomoc,
Voláš marně, scinku milý,
Dnes začíná Fluonoc.“


Z nevydané sbírky Jaroslava Seiferta Anoxické meditace


Z nejzazších koutů střední Evropy a sluneční soustavy se sjeli delegáti nejrůznějších škol a institucí k diskutování otázek mezi nebem a zemí, ale také i na nebi a v podzemí, zkrátka všude tam, kam až sahá království biologického života. Program začal zostra. Hned po příjezdu nám byla předložena jedna z nejzajímavějších otázek biologie - jak a proč vzniklo pohlavní rozmnožování? V přednášce Jan Toman poskytl zajímavé indicie o možném pachateli. Za to, že odlamování kusů stélky, způsob rozmnožování veskrze elegantní, jsme nahradili starostmi spojenými s hledáním partnera, prý částečně může i kyslík. Na příští návštěvě rodinné poradny si stěžujte právě na něho. Naše rozladění z „kyslíkového holokaustu“ rozptýlil Petr Hampl v přednášce o anaerobních eukaryotech ukázkou hrdinných přeživších zmíněného mikrošoa, kteří se svými tajemnými cestami dýchání bez kyslíku stále přebývají v místech vzduchu zapovězených. Nejenom přednáškami je člověk živ, a fluonoční účastnictvo se odebralo socializovat, konzumovat poklady predivního stolu a mimojiné válčit o místo u fluorescenčního mikroskopu. V rámci organizovaného networkingu jsme se seznámili navzájem i s formou péče o opuštěná mláďata kaloňů v australských záchranných stanicích, lépe známé pod pojmem netopýří burrita.


„Cesta ke spokojenému životu se vždy klikatí okolo predivního stolu.“


Tohle Konfucius sice neřekl, ale určitě si to myslel


V brzké, příliš brzké páteční ráno k nám přilétli návštěvníci hvězd. Jako pomyslné žáby v kaluži jsme seděli v zoologické posluchárně i a hleděli vzhůru k promítacímu plátnu, zatímco nám Jiří Grygar otvíral tvrdé lebi v otázce astrobiologie. Do roku 1992 jsme si nebyli jistí ani samotnou existencí planet mimo naši sluneční soustavu, v roce 2019 se před zraky fluonočníků blyští řada exoplanet podobných Zemi s vhodnými podmínkami pro život, jak ho známe. Po přednášce se na tvářích mnoha rozhostil zasněný výraz - někdo přemýšlel nad možnostmi kontaktu s mimozemšťany, někdo se uchýlil k snění nad kontaktem s polštářem a spacákem. Odborná náplň zbytku pátku obě skupiny promptně postavila zpátky na zem. Praktikum z anerobních protist ukázalo snílkům zahleděných do nebe, kolik neobjeveného života dříme pod našima nohama! Tedy, abychom byli konkrétní, v anaerobních podmínkách střeva švábů. S rozsáhlými chovy nejrůznějších druhů švábů jsme se měli šanci se seznámit, což účastnictvo přivítalo se zjevným nadšením a i přes protestní syčení šel exemplář madagaskarského švába za komentáře typu „Myšička!!!” z ruky do ruky.

Po odchytu zaběhlých jedinců následoval neménně složitý odchyt jejich střevních souputníků pod skly mikroskopu. Pokud byl fluonočníkův lov úspěšný, mohl se kochat například pohledem na obskurní tvář Clevelandelly. Vítanou kulturní vložku po dni plném mikroskopování představovala fotoreportáž expedice do Namibie. Jirka Hadrava nás obohatil úchvatnými záběry africké fauny a flóry i velmi zajímavým názorem na velikost hyeny (v kohoutku), který v publiku podnítil věcnou a konstruktivní diskuzi. V hodině Býka pokračovala lítá bitva o mikroskop z předchozí noci a skončila nad ránem, přičemž na bojišti nezůstal jediný bdělý člověk.

V sobotu bylo třeba posbírat všechny síly - začínala se jedna z nejnáročnějších exkurzí v historii Fluonoci. Těžko se hledají slova, která plně postihnou velikost útrap, jež neohrožení biologové ve jménu vzdělání překonali. Pokud bychom se přeci jenom pokusili popsat co na nás v terénu čekalo, jedno slovo nestačí. Zastihla nás voda, H2O (l), déšť, mrholení a všeprostupující vlhko. K našemu štěstí organizátoři exkurzi naplánovali do Českého středohoří na vrch Boreč, unikátní pro svůj systém průduchů a chodeb přivádějící teplý vzduch celému osazenstvu kopce. Dobrá zpráva pro teplomilné druhy, skvělá zpráva pro mokré fluonočníky.

Zahřáti fénem z nitra kopce se nám podařilo zdárně vrátit do sucha Viničné. Svorně jsme postavili promoklé bačkory k topení a po večeři každý šel za voláním svého srdce - někteří šli nakupovat zásoby na Kypr, ti nejzapálenější umělci stále meditovali nad řezy nebo pitvou a další probírali rozdíl mezi monoteistickými a polyteistickými kulturami.

V neděli světiti budeš, říká se v jednom z nejprodávanějších scifi románu světa, a proto jsme už od brzkého rána ctili tento svátek na přednášce od Antona Markeše o životě v éře bez kyslíku, načež jsme seznámili s dnešními potomky tohoto dávného života v přednášce Lukáše Falteiska o anaerobních prokaryotech. Třešničku na závěr představovala přednáška Kristýny Minářové na téma dušení s praktickou ukázkou. Ač to zní všelijak, v rámci přednášky nebyl nikdo přidušen, natož udušen a veškeré účastnictvo se rozjelo do svých domovů a doupat, nabito novými znalostmi a zážitky, na které budou jen těžko zapomínat.




Další fotografie naleznete zde: odkaz na Zoneramu


15. — 17. března — Obaly

Na březnové Fluonoci bylo přítomno 30 účastníků. První se přednášek ujal Vladimír Krylov s tématem zárodečných obalů, poté se vystřídal s Vojtěchem Pilníčkem, který hovořil o obalech převážně plastových. Exkurze nás zavedla na soutok Labe a Vltavy. Sobota byla zakončena promítáním fotek z Austrálie doprovázených historkami Zbojníka a Kláry. Poslední víkendový den Berneška přednášela o tvrdých obalech měkkýšů, poté Ondřej Lhotka mluvil o plynném obalu Země a celou Fluonoc zakončilo téma virů a jejich obalů v pojetí Terky Zosinčukové. Více již od Jáchyma Zosinčuka.


Páteční odpoledne, fluonoci čas, Mikátův zval na fakultu hlas! A mnoho z nás tento hlas skutečně přivábil a my se ocitli na 49. Fluorescenční noci. Krátce po příchodu a odklizení našeho vybavení do místností klidových i neklidových, započala první přednáška o zárodečných obalech a jejich vývoji od Vladimíra Krylova, se zaměřením na ptáky a savce. Ta byla hned následována velmi alarmující prezentací o plastových obalech, které jsou nyní již celosvětovým problémem. O tomto problému nám za pomocí svojí, dokonce i zčásti interaktivní prezentace popovídal Vojtěch Pilníček. Dále v programu již tradičně přišlo na řadu představování ve středobodové místnosti nejen fakulty, ale i celých Vratislavic – místnosti 108. Poslední, co na nás před zahájením libovolných aktivit čekalo, byla zeleninová směs s kuskusem (popřípadě i masem), která se velmi povedla! Poté nastala volná exprimace a jako vždy se hojně mikroskopovalo, binolupovalo, debatovalo, prozpěvovalo, hrálo a tak dále, jak jen si každý přál tento volný čas na fluonoci využít. Samozřejmě v mezích fakultou únosných. ;)

Druhý den se vstávalo nebezpečně brzo a vyráželo se přes metro na autobus, který nás dopravil do obce Obříství. Z té se fluonoční výprava vydala přímo až k soutoku Labe a Vltavy, s výhledem na Mělník. Tato, na poměry jiných předešlých výprav, delší exkurze přinesla i své ovoce a to nemyslím zásoby z Hejkalova batohu. Povedlo se zde odchytit mnoho zajímavých živočichů např. hraboše polního, ještěrku obecnou, roháčka kozlíka, drabčíka či třeba závornatky a z rostlin též zhlédnout pěkné exempláře, např. opletník plotní, rozrazil perský a hlavně tuny a tuny sněženek, které tvořili v lese hotové moře. Po návratu od soutoku do obce, následovala krátká zastávka v cukrárně (ornitologicky pojmenované U Sýkorek) a pak už návrat na fakultu. Časové předpoklady výpravy se avšak splnit nepovedlo a program se musel trochu posunout, abychom si všichni stihli po příchodu odpočinout a připravit se na jeden z velmi očekávaných bodů programu – vyhlášení Zlaté Ephedry za rok 2018. Tento rok s přehledem vyhrála fotka Ondry Koděry, a to řez sveřepem. Další fotky byly též spektakulární, ale v zájmu zachovat tento text shrnutím, budu muset toto povídání vynechat. Sobotní program zakončilo povídání Kláry Daňkové a Lukáše “Zbojníka“ Jánošíka o jejich pobytu v Austrálii a o všech roztomilých, nebezpečných myšičkách, na které narazili. Po skončení oficiálního programu ti, kteří ještě měli sílu a vůli, mohli opět, jako v pátek, započít nějakou z mnohých volnočasových aktivit.

Nedělní probuzení mělo zase vždy nelibou příchuť faktu, že tato fluonoc se blíží ke svému konci. To nám však nezabránilo užít si poslední hodiny na několika dalších skvělých přednáškách. První nedělním prezentujícím byla Dagmar Berneška Říhová, která nám přednášela o schránkách měkkýšů. Byl jsem vskutku překvapený diverzitou těchto schránek. Od schránek jsme se ale v další přednášce posunuli velmi nahoru, až do samotné atmosféry a jejích jednotlivých částí, o kterých nám přednášel pan Ondřej Lhotka. Poslední prezentace před ukončením fluonoci a následnou deentropizací fakulty se ujala moje sestra, Tereza Zosinčuková, aby nám přiblížila téma obalených virů. Shrnula zde vše podstatné jak o virech, tak i o jejich samotném obalu. Opět to byla povedená přednáška a zároveň skvělé zakončení fluonoci.

Myslím si, že tato fluonoc se velmi povedla, jak svým tématem i náplní a nemohu se již dočkat další!





Další fotografie naleznete zde: odkaz na Zoneramu


3. — 5. květen — Cestování časem


Pomájové Fluonoci se zúčastnilo 29 účastníků. Nejdříve jejich pozornost patřila přednášce Jaroslava Petra s atraktivním názvem "Cesta do pravěku II", poté David Machač objasňoval skrytou krásu molekulární paleontologie. Následující den si přítomní mohli užít paleontologii v praxi v lomu Kosov. Nedělní ráno účastnictvo zahájilo teorií relativity v podání Marka Basovníka, po něm promluvil Míša Mikát o periodických jevech v přírodě a celou Fluonoc zakončila přednáška od Adama Petruska o zapomenutých svědcích dějin, tedy o blešivcích. Košatější shrnutí si můžete přečíst dále od Jiřího Tyrkyse Janouška


Tato Fluonoc se v duchu svého tématu konala 3. až 5. května 2019, tedy po Fluonoci s pořadovým číslem 49. Tento obtížně pochopitelný paradox hned na úvod podtrhla zcela geniální scénka zkoumající lidskou historii z netradiční perspektivy v podání fantastických herců z organizačního týmu. Jaroslav Petr nejprve poněkud uzemnil naše představy o klonování pravěkých zvířat, následně jsme si poslechli přednášky na téma molekulární paleontologie od Davida Machače či o netušené diverzitě blešivců od Adama Petruska, a zabloudili jsme dokonce i do tajemných končin fyziky v rámci přednášky Marka Basovníka o teorii relativity. Exkurze nás tentokrát zavedla do lomu Kosov nedaleko Berouna, kde jsme měli možnost nalézt bohatství zkamenělin z celého období Siluru.

Fluonoc začala tradičně přednáškou, tentokrát v duchu velmi Crichtonovském – profesor Jaroslav Petr z ČZU nám velmi osobitým stylem osvětlil historii, výhody i úskalí klonování obratlovců, aby v druhé části přednášky zhodnotil možnosti této metody v kombinaci s genovým inženýrstvím přivést zpátky k životu vyhynulé druhy. Stručným závěrem, reintrodukce mamutů na Sibiř je pořád tak trochu sci-fi, nicméně v ochraně současných ohrožených druhů dokážeme díky těmto technologiím mnohé. Bez pochyby největší citovou odezvu ale vyvolal smutný životní příběh Celie, poslední volně žijící samice kozorožce pyrenejského, která zesnula vinnou padajícího stromu na přelomu tisíciletí. Čest její památce.

Po přednášce jsme byli poctěni příležitostí zhlédnout naživo dechberoucí scénku, kterou bych se ovšem vzhledem k hloubce její jádrové myšlenky nezdráhal nazvat plnohodnotným představením. Toto drobné, leč hutné dílo se nebojí pokládat nepříjemné otázky, zdali jsme odsouzeni opakovat historii a zdali spolu s naším vývojem technologickým jde ruku v ruce i vývoj duševní a morální. Byť jsem si předem vědom možných nařčení ze zaujatosti, nemohu nevyzvednout herecké výkony mistrů řemesla, pánů Zemana a Brože, kteří i ve srovnání s ostatními velmi kvalitními účinkujícími ve svých rolích doslova zářili.

Následovalo představování, kdy jsme poznali a vzápětí zase zapomněli nové tváře, jakožto si i připomněli a opět zapomněli ty staré. Co jsme však rozhodně zapomenout nemohli byl projev Ó Velkého Matyáše, zejména vyhlášení hygienických iniciativ „dojez nebo vyhoď“ a „umyj nebo zemři“. Za sebe musím zhodnotit, že s fanatickou jiskrou v očích a válečným kladivem v ruce byl neobyčejně přesvědčivý.

Druhého dne ráno ve vskutku nekřesťanskou hodinu (a to říkám jako ateista) jsme se vydali na anticipovanou exkurzi do Českého Krasu. Navzdory spánkové deprivaci jsme úspěšně dorazili do lomu Kosov, hlavního lákadla exkurze, aniž bychom cestou opomenuli obdivovat vápnomilnou biodiverzitu. V lomu samotném nás čekala řada fosilií od ranně silurských graptolitů až po pozdně silurské ortocery a trilobity. Ve vodní nádrži na dně lomu jsme našli také nefosilní raky, kteří (tedy hlavně jejich vajíčka) se ukázali skvělým zdrojem večerní zábavy. Exkurze musela být bohužel předčasně ukončena kvůli nečekané průtrži mračen (za kterou, jak se revoluční tribunál jednomyslně shodl, mohl Víťa Bureš).

Velmi důležitým aspektem Fluonoci je mikroskopování, a to, jak název napovídá, zejména mikroskopování fluorescenční. Není proto divu, že povzbuzeni znalostmi z letošní brožurky k BiO jsme se rozhodli rozpitvat a zmikroskopovat račí embryo. Ne vše sice šlo zcela podle plánu, ale i tak to byla skvělá večerní zábava, kterou jsme prokládali duchaplnými diskusemi či poslechem chytlavé hry na kytaru v podání hlavní vedoucí Evči.

Neděla byla naplněna zejména přednáškami. Možná jednu z nejkurióznějších v historii Fluonoci si připravil Marek Basovník z Matfyzu, neboť se týkala relativistické fyziky, která se na zde příliš nevyskytuje. Účastníci, jakkoliv možná zaskočeni, však toto téma zjevně ocenili jakožto osvěžující odpočinek od biologie a nezdáli se záplavou nezvyklých filozoficko-fyzikálních konceptů zahlceni. David Machač nás vzápětí vyvedl z omylu, že by molekulární paleontologie byla snad nějaká pavěda. Dotazy ze strany účastníků byly četné a diskutovali jsme metody datování fosilií i to, proč mají rostliny více RNA virů než živočichové. Na Fluonoci jsme se k uspokojivé odpovědi bohužel nedobrali, nicméně pro zájemce se mi podařilo dohledat pravděpodobné vysvětlení. Do rostlinné buňky je totiž mnohem těžší „procpat“ velkou virovou částici, a proto je výhodné, když v kapsidě nemusí být žádné enzymy, které ovšem DNA viry potřebují, zatímco RNA viry se můžou rovnou translatovat. Rychlejší a jednodušší životní cyklus RNA virů rovněž nedává rostlině tolik času bránit se pomocí úctyhodného arzenálu siRNA a dalších obranných mechanismů, kterými většina z nich disponuje. Původně se měl dostavit i proslulý Petr Slavíček, bohužel se však musel omluvit, zastoupil ho proto Míša Mikát s krátkou vsuvkou o cyklicitě v biologii. Když jsme poobědvali Matyášovy lahodné klobásy, přednáškový blok zakončil Adam Petrusek. Jeho příspěvek byl ovšem unikátní v tom, že nám podrobně vysvětlil nejen faktografii daného tématu, v tomto případě diverzity blešivců ve střední Evropě, nýbrž i do metodiky a zajímavostí ze samotného výzkumu.

Účastníci se následně nevyhnutelně museli postupně rozejít do svých často velmi vzdálených domovů, ale pevně věřím, že po stránce vědomostní i emoční v nich tato Fluonoc zanechala velmi pozitivní stopu.






Další fotografie naleznete zde: odkaz na Zoneramu


4. — 6. října — Příbuznost


50. Fluonoc s tématem Příbuznost proběhla na PřF UK 4.—6. října a zúčastnilo se jí 30 účastníků. Více se dozvíte v reportáži od Vojty Waldhausera.



K jubilejní, již 50. Fluonoci, jsme se sešli v pátek 4. října ve V7. Hned po přihlášení většiny účastníků následovala první přednáška, a to povídání prof. Jana Černého o chimérismu a o biologickém pohledu na krizi identity. Dozvěděli jsme se tak, že ženy mohou třeba rodit děti svých sester, nebo že si můžeme pěstovat lidské orgány v prasatech. Následovala přednáška Doubravky Požárové o populační ekologie plná mamutů, šavlozubých tygrů a šavlozubých tan, která nás mimo jiné dovedla k zásadnímu poznatku o tom, že mrtvej lenochod má malý fitness. S blížícím se večerem jsme se uchýlili do stoosmy, kde proběhlo představování s spojené s tradičním googlením obrázků, poté se až do pozdních nočních hodin hrálo, zpívalo, mikroskopovaly se všelijaké objekty a jedli se datlové.

V sobotu jsme se hned ráno vypravili na hlavní nádraží a po krátké cestě vlakem jsme se ocitli nedaleko Davle. Následná exkurze byla vedena do údolí Zahořanského potoka. I přesto, že po naprostou většinu dne vydatně pršelo, se nám podařilo najít mnoho zajímavých organismů, mimo jiné také přejetého ježka nebo několik pozoruhodných hub, nicméně jednoznačným highlightem exkurze bylo několik exemplářů mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Zpáteční vlak nám ujel doslova před nosem, takže jsme se ještě navíc stihli rychle vykoupat v Sázavě. Do dalšího vlaku už se nám podařilo zdárně nastoupit a po návratu na fakultu a příjemném zahřátí horkým čajem jsme se jali mikroskopovat objekty nalezené během exkurze a hrát a zpívat až do brzkého rána, přičemž kolem půlnoci se početná skupinka vydala na ideonákup.

Nedělní triatlon zahájil, po tradičně nepříjemném vstávání spojeném s mírnou bolestí hlavy, Míša Mikát přednáškou o příbuznosti a chování živočichů, kdy samozřejmě nezapomněl zmínit kyjorožky. Poté prof. Jan Zrzavý navázal na svou přednášku z minulého září a vyprávěl o vzniku moderního člověka. Následně jsme se dostavili k obědu, který byl podáván ve formě pizzy, a to hned v několika druzích. Závěr dne už patřil Albertovi a semináriu k expedici do Maroka, nechyběla ani profesionálně sehraná scénka s naháněčem. Po této vyčerpávající dávce informací, která nám nakonec byla podávána několik hodin, byla jubilejní Fluorescenční noc oficiálně ukončena.

Celkově to byl opravdu vydařený víkend a věřím, že všichni účastníci se už nemůžou dočkat další Fluonoci. Teď už nás ale čeká Maroko.





6. — 8. prosince — Sníh


51. Fluonoc s tématem Sníh proběhla na PřF UK 8.-8. prosince a zúčastnilo se jí 30 účastníků, proběhly přednášky na téma: Řasy na sněhu od Lindy Nedbalové, Zamrzlá Evoluce od Jaroslava Flegra, Přezimování bezobratlých od Šimona Zemana, Ochrana nelesních ekosystémů a pestřenek od Ante Vujiće a Ledové doby - včera, dnes a zítra od Ivana Horáčka. Exkurse se vypravila na Zmrzlík. Více se dozvíte v reportáži od Kláry Jandové.



S blížícími se Vánocemi se i zdi budovy ve Viničné naladily do zimní atmosféry, která obklopovala přicházející účastníky poslední Fluonoci v roce 2019. 51. Fluorescenční noc, na téma sníh, byla zahájena dechmrazící přednáškou o řasách na sněhu, jíž přednášela RNDr. Linda Nedbalová. Mráz po zádech následně přebíhal u další přednášky prof. Jaroslava Flegra s tématem Zamrzlá evoluce. Následně ne jen vánočně magická učebna č. 108 nabídla atmosféru, ve které každé srdce roztaje. Byli jsme totiž svědky kouzelné vánoční koledy, příběhu o tom, tři vánoční duchové přesvědčili prof. Mikáta, aby neodsuzoval zimu a radostně exploroval sníh, jako když byl malý a podporoval své studenty v hledání organismů v něm žijících. Proběhlo tradiční představovací kolečko následované volným mikroskopování a rozpustilou exprese, s ukázkou marockých štírů a vysvětlováním principů mikroskopovacích programů. Večer proběhla ještě soutěž o nechutnější a nejideologičtější cukroví.

Po krásně mrazivé noci následovalo neoblíbené vstávání, ačkoli budíček milou písní nebylo možno jediným slovem kritizovat. Po snídani se do zimy začali trousit členové výpravy na Zmrzlík ještě s horkým čajem v ruce a kruhy pod očima. Když jsme dorazili k metru, už jsme vypadali jako důstojná skupina mladých vědců. Zívání ustoupilo nadšenému štěbetání a hlubokým disputacím o biologických či filosofických tématech.

Po chvíli cesty již exkurse začala stoupat po ještě stále zelených pláních směrem k přírodní památce, Zmrzlíku. Často se skupina zastavila u zajímavých biologických objektů a zkušenější členové demonstrovali organismy a jiné přírodovědné jevy v okolí. Po zastávce u ohrady koz Pražských pastvin se malá skupinka od výpravy oddělila a místo zkoumání k spánku se ukládajících rostlin, se vydala pomoci se stavbou zimního přístěnku pro kozy. Závěrem celé výpravy byl táboráček na Včelíně. Samozřejmě i zde byly zkoumány biologické jevy, například zčervenání blešivce varem.

Brzy po návratu začalo vánoční seminárium, kde Tyrkys krásně osvětlil molekulární adaptace na chlad, následně Cellie živě vyprávěla o ledových vlasech černorosolu a já zmínila problematiku podchlazené vody. Po krátké přestávce začala společenskovědní, informatická a kulturní sekce seminária, kterou uvedl Ota fantastickou přednáškou o bipolární poruše. Po něm publiku učarovala Jíťa povídáním o mrazivých bytostech v pohádkách a folklóru. Posledním bodem sekce byl Míšův trpělivý popis jeho životní náplně, když je venku sníh. Po další přestávce nastala apokalyptická sekce započatá detailně propracovanou prezentací Jáchy o zmrzlině a ledové tříšti. Následovaná Albertovým svědectvím s názvem Příběh ledničky, při kterém se publikum dusilo a válelo po zemi smíchy, ale závěrem určitě pár diváků i skrývalo slzy z dojetí. Jenže kvůli apokalyptičnosti apokalyptické sekce byl Hejkalův workshop vystřihování vloček z papíru odložen na později.

A zlatým hřebem večera se stal vánoční sraz pod stromečkem (letos bylo možné tento slovní obrat naplnit doslovně, neboť kulturně vzdělaní organizátoři pověsili stromeček na trám vznosným vrcholem k zemi). V posluchárně B312 se podávala výborná večeře a spousta dalších pamlsků. A samozřejmě proběhlo velké rozdávání vánočních dárků. Následovala volná zábava, zpěv i povídavé zurčení a obecná exprimace.

Hlas kytary se rozléhal zdmi fakulty ještě dlouho po večerce v π hodin. Další ráno bylo ještě náročnější, než předchozí. A to i přes to, že budíček nastal o dvacet minut později, než bylo v plánu.

Po snídani začala další ze série studených přednášek – Přezimování bezobratlých od pana Šimona Zemana. Před obědem zazněla ještě velice zajímavá přednáška o výzkumu pestřenek v Srbsku, jejímž přednášejícím byl prof. Ante Vujić. Závěrem zimní Fluonoci se stala přednáška od prof. Ivana Horáčka s tématem Ledové doby – včera, dnes a zítra.


-- Created with help of Lightbox2 --