První, 69. Fluorescenční noc Geofluonoc proběhla v lednu v termínu 1. - 4. 2. Exkurze s výkladem Petra Dolejše, Petry Bumberové a Dana Bendy nás zavedla do depozitářů Národního muzea. Účastníci vyslechli tyto přednášky:
Druhá, v pořadí již 70. Fluorescenční noc s tématem Počátky proběhla v březnu v termínu 15. - 17. 3. Exkurze s výkladem Aleše Jirsy, Dana Bendy, Ondry Peřiny i fluonočních organisátorů vedla ze Zákolan přes hradiště Budeč a Kovárenské stráně na Okoř. Účastníci vyslechli tyto přednášky:
Více o této Fluonoci si můžete přečíst z pera Klárky Kleinové:
Počiatkom 70tej Fluonoci bola prednáška o Počiatkoch syntetického života, v ktorej sa s nami Matěj Jurček zamyslel, ako by mohla vyzerať minimálna bunka. Po nej sme sa vďaka Lukášovi Faltejskovi vrátili do dôb dávno minulých a rozprávali sa ako mohol vzniknúť život.
Vstrebávajúc hutné myšlienky z prednášok sme sa vydali vstrebávať hutnú večeru. Takto posilnení sme zahájili fluonoc, pričom sme mali možnosť uvidieť (staro-)nové tváre a dozvedieť sa aký majú vzťah ku mlžom, čo/kto je ich obľúbený org*anizmus a pozrieť si Matějove ilustračné obrázky, ktoré (viac či menej) vhodne dopĺňali celé predstavovanie.
Po tom, čo sme si obzereli našich spoluúčastníkov sa viacerí z nás pozreli do okulárov mikroskopov na všetko možné i nemožné, počínajúc rastlinkami a končiac perím náhodných dinosaurov. Pohľad do mikroskopu by som prirovnala výhľadu na krajinu z kopca. Tak ako sa len ťažko dá ubrániť úžasu pri pohľade na donekonečna sa rozprestierajúcu vlnovku krajiny, je to takmer nemožné aj pri pohľade na najmenšie časti života. Oba pohľady sú motivované zvedavosťou, vôľou nechať sa prekvapiť a vidieť, rozšíriť si obzory a presvedčiť sa na vlastné oči o tom, čo oči vidieť zväčša nemôžu.
VV sobotu sme sa vybrali na Okoř. Cesta bola sprevádzaná demonštráciou mnohých zaujímavých organizmov. Hneď na úvod nás privítali magické kruhy, no hviezdou exkurzie bol kvitnúci Hlaváček jarní (Adonis vernalis), s ktorým sme sa spoločne nechali zvečniť. Po ceste nám Fluonočný rabín omylom privolal z nebies krátku sprchu, po ktorej sa na nás ale znovu usmialo slniečko a my sme sa mohli v polohe ležmo kúpať v jeho hrejivých lúčoch na Kovářskych stráňach.
VPo príchode sa zvečerilo, večeralo, debatovalo, mikroskopovalo a chytal sa filipínsky hmyz, spievalo, hrali sa karty, hralo sa na gitaru, smetný kôš, flauty všemožných tvarov a veľkostí. S príchodom nového dňa nám zišlo na um doplniť zásoby prediva, počas čoho sme obyvateľov nočnej Prahy oboznamovali so všeobecnými pravdami a na prednáškach nadobudnutými informáciami ako napr. že primodiálna polievka je kec.
VV nedeľu sme v posluchárni počúvali Julii a Mikáta, ktorí nám rozprávali ako je to s tými druhmi, Kačka Čermáková vrhla svetlo na počiatky nás všetkých a povedala nám čosi o oplodnení a ako posledný sa pri rečníckom pulte vystriedal Filip Novotný, ktorý nám ozrejmil ako mohol vyzerať počiatok vesmíru.
VMyslím, že téma počiatky sa na fluonoc ako takú náramne hodí nie len tentokrát, vďaka tematickým prednáškam, no fluonoc ako taká vie byť počiatkom všetkého možného od poznania zákutí biológie až po kamarátstva, alebo lásku k čokoláde či tamarindu, ktoré sú trvácejšie ako tieto tri dni.
Třetí Fluorescenční noc letního semestru se konala v termínu 3. - 4. 5. a nesla téma Sítě. Během exkurze v Českém krase, která vedla ze Srbska okruhem přes Císařskou rokli zpět, povídal Petr Kohout o mykorhizních sítích. Účastníci vyslechli tyto přednášky:
Poslední Fluonoc v akademickém roce byla 9. Výjezdní Fluorescenční noc do Podyjí. Účastníci spolu s organizátory byli ubytováni v ubytovně Správy CHKO Podyjí v Havraníkách, odkud vycházely exkurze například na Šobes, Popické vřesoviště, Retzbach, do Retzu, k Dyji, bývalému mlýnu Papírna i jinam. Mimo exkurze si účastníci vyslechli též přednášku o Podyjí od Antonína Reitera z muzea ve Znojmě.
Více o této Fluonoci si můžete přečíst z pera Tomáše Mráze:
Psal se pátek 31. května léta Páně 2024. Bylo brzké odpoledne, když jsem se s některými účastníky, autobusem číslo 818, dopravil do pitoreskní obce Havraníky. Dominantou této vesničky byl nádherný kostel sv. Linharta ze 14. století. Ubytováni jsme byli, od kostela coby kamenem dohodil, v bývalé základní škole, nyní správě NP Podyjí. Nocležna byla, nadmíru mých očekávání, dosti útulná. Po zapsání do návštěvní knihy a dokončení administrativních formalit jsem se přesunul do podkroví. Místnost byla prostorná a zařízená prakticky – velký stůl, výstavky přírodnin a dominanta letošní VFN: óóó fluorescenční mikroskop značky Olympus s fázovým kontrastem, jemuž někteří z nás byli nadmíru oddáni i dlouho do noci a někdy i po ní do rána.
Když jsem se nakonec během pozdního odpoledne s ostatními sešel, bylo zrovna čerstvě po dešti a vůně mokré trávy se linula po okolí. Míša Mikát s Ondrou Vaňkem nám dychtivě prezentovali členovce a Jarda Rohel, botanik z Masarykovy univerzity v Brně, nám prezentoval různé rostliny, které jsme si později v hojném počtu také donesli na výstavku. Za zmínku stojí nádherní aposematičtí tesaříci Plagionotus floralis, kteří zde byli velmi hojní, a lidožraví koně, kteří brázdili zdejší vřesoviště a číhali na nebohé pocestné. Večer jsme zahájili doslova v kruhu kolektivu, kde jsme se vzájemně představovali. Akce skončila přednáškou o správné manipulaci s fluorescenčním mikroskopem, po které následovala volná zábava. Zlatým hřebem večera byl Míšův zpěv ideo písní v hudebním doprovodu, jmenovitě písně: Tamarind, Zpredované, Můj milý askomycet a další…“ V sobotu 1. června jsme vyrazily. Nasnídaní jsme se v půl deváté všichni sešli před vchodem do Správy. Když jsem vycházel, v uších mi stále rezonoval zpěv Dana Čičovského, jež mne ráno libě, ale však hlučně probudil. Teplé ranní paprsky slunce a vůně růží ve mne zanechalo silný pocit, že dnešek bude velmi slibný. A taky že byl, počasí nám přálo a bylo hezky. Ve stejné sestavě Míša-Ondra-Jarda- Evča, nás obohacovali výstupy s prezentací zdejších organismů, za zmínku stojí například roháček kozlík, kosatec nízký, zemoun skalní, užovka podplamatá a hladká, ještěrka zelená, či samotářské včely rodu Ceratina. Cílem cesty bylo dojít na vyhlídku Železné Schody, kde byl vskutku skvělý výhled, a také výskyt ochmetu evropského. Při návratu trochu sprchlo, ale to nám samozřejmě dobrou náladu nezkazilo. V neděli 2. června jsme vstávali poměrně brzo, již v půl osmé jsme vyráželi směr Havranická vřesoviště. Čekal nás tam tým studentů z oboru ornitologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který se zde zabýval výzkumem ťuhýků. Odprezentovali nám některé exempláře, které se jim podařilo odchytit brzy po východu slunce, a to: sýkoru koňadru, vrabce polního a krutihlava obecného. Také nám krátce vysvětlili význam kroužkování a principy monitoringu ptáků. Poté jsme se rozdělili na 2 skupiny, skupina A pro exploraci biodiverzity Dolních Rakous v čele s Míšou Mikátem a skupina B pro exploraci historického města Retz v čele s Danem Čičovským, já se přidal do skupiny B. Po příchodu na vyhlídku u hranic Čech a Rakouska nás čekal spektakulární výhled, všude kam oko dohlédne samé vinice a v dáli kopec, na kterém vyčuhuje město Retz. Toto byl cíl naší výpravy. Poté co jsme přešli ony vinice a vesničku Mitterretzbach jsme dorazili k městu Retz. U krajnice jsme našli kadáver užovky stromové, naší první, byla to mohutná a téměř dvoumetrová samice. Nyní jsme stanuli před městem a s hlasitým zpěvem Ktož jsú boží bojovníci jsme vstoupili. Ten, kdo by nevěděl, město Retz bylo Čechy během husitských válek dvakrát za sebou vypáleno a vyrabováno. V centru města bylo náměstí a nádherná radnice. Zde jsme se v historickém centru všichni rozešli. Já se vydal ke kostelu svatého Štěpána z Retz. Tento gotický, nyní barokní kostel ze 13. století byl součástí dominikánského kláštera. Interiér byl spektakulární, za zmínku stojí průsvitný relikviář s celou kostrou svatého Štěpána z Retz. Poté jsme se všichni sešli a vyrazili zpátky do Havraníků. Během cesty jsme došli na písčitý kopeček, kde jsme ve stínu sosny odpočívali, svačili a pozorovali mravence dřevokaze. Cestou zpátky jsme navštívili vojenský hřbitov, velký mlýn holandského typu a vřesoviště v Retzbachu. Během cesty někteří z nás i houbařili. Do Havraníků jsme dorazili až pozdě večer. V pondělí 3. června jsme vyrazili do Podyjí Navštívili jsme tůňku v Popických vřesovištích, kde mnoho z nás explorovalo vodní faunu a floru. Za zmínku stojí pulci skokana skřehotavého, nymfy vážek a pošvatek, potápníci, atd… Cestou jsme našli velmi spektakulární faunu a floru, jmenovitě tesaříka obrovského, roháče obecného a kvetoucí lilie zlatohlavé. Cestou jsme prošli lesem a podél Dyje jsme dorazili do bývalé papírny, zde jsme predovali a odpočívali. Některým z nás se podařilo dokonce chytit dvě pářící se užovky podplamaté a jednu, konečně živou, užovku stromovou. Poté začalo pršet, a tak jsme se vrátili zpátky. Tam na nás čekal Tonda Reiter, kurátor muzejních sbírek jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Připravil si pro nás přednášku na téma Biogeografie Podyjí. Během volného času jsme uspořádali spektakulární arénu pro souboje mezi samci roháče obecného, které jsme si přinesli, byla to velmi vzrušující podívaná. Večer jsme se někteří z nás vydali s Blankou Mikátovou explorovat zdejší havranický rybník. Chytili jsme samce skokana skřehotavého, slunku obecnou, potápníky, vodníka a samičku rosničky zelené, po cestě jsme narazili i na cvrčky polní. V úterý 4. června ráno proběhla ceremonie udílení aeskulapova řádu. Blanka Mikátová udělila medaile těm z nás, co se podařilo odchytit užovku stromou pro vědecké účely. Po ceremonii jsme se vydali na Šobes. Stříhali jsme náletové dřeviny a růže. Cílem bylo prosvětlit kamenné zídky na vinicích, kde žilo spoustu užovek stromových. Mne se povedlo jednoho velkého a starého samce chytit (168 cm), byla to největší odchycená živá užovka za celou výjezdní fluonoc. Stal jsem se tedy laureátem na příštím udílení aeskulapova řádu. Večer jsme společně s Miroslavem a Blankou Mikátovou vyrazili na lov nočního hmyzu na světlo. Večer ale byla poměrně zima, proto jsme toho moc nechytili, za zmínku stojí například lumek žlutý (Ophion luteus) a lišaj svízelový. Středa 5. června byla posledním dnem výjezdní fluonoci. Náplní dne byl úklid entropie, co po nás zbyla. Poté, než se předaly klíče správkyni domu, jsme se vydali hlouběji do obce k hnojišti. Byla spektakulární hora koňského hnoje, jež se tyčila vysoko nad úrovní našich hlav. Ačkoliv voněla nevábně, překypovala životem. Bylo zde spoustu zlatohlávků, snad tři druhy a velká abundance nádherných žahalek žlutých, jelikož se jednalo primárně o samce, tak si je mnoho z nás „oňufalo“. Poté jsme se definitivně rozloučili a vyrazili autobusem 818 domů.Součástí první Fluonoci letošního akademického roku byly stejně jako vždy přednášky, tentokráte obranně tematizované:
Místo poslední nedělní přednášky proběhlo seminárium pro účastníky expedice do Maroka. Exkurze nás zavedla do okolí Nižbora, kde jsme v různých typech lesa pozorovali různé organismy, například medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) či konopici úzkolistou (Galeopsis angustifolia). Večery jsme pak tradičně věnovali mikroskopování na fluorescenčním mikroskopu, diskuzím, hraní deskovek či hudební expresi.
Součástí vánoční Fluonoci bylo, vyjma klasických přednášek, již tradiční vánoční seminárium s účastnickými příspěvky. Místo sobotní exkurze do okolí proběhlo několik povinně volitelných exkurzí (mj. programování, pitva ovoce či exkurze do skleníku v botanické zahradě). V rámci Fluonoci proběhly následující přednášky:
Více o této Fluonoci si můžete přečíst z pera Honzy Beránka:
Cyklická fluorescenční noc začala vyprávěním Petra Horáka o životních cyklech parazitů. Měli jsme možnost pozorovat cerkárie motolic třepotající se ve skleničce vody, nebo myš z fakultních chovů k prasknutí naplněnou tasemnicemi. V další přednášce nám Alex Kratina představil základní poznatky z chronobiologie, o tom, jak organismy vnímají čas, jak jsou tyto hodiny seřizovány a jak lze toto seřízení přenastavit, například změnou světelné periody. Po konci vydatné přednášky následovalo příjemné překvapení v podobě bohaté večeře. Ta byla, stejně jako ostatní jídla, výjimečně zařízena externě. Následovalo zahájení již 71. fluorescenční noci a zestručněné představování, které bylo také, byť zřejmě neplánovanou, novinkou. Nejlepšími odpověďmi na selekční otázky se protentokrát blýskl horal Kryštof Svoboda. Pozdější večer byl klasicky věnován volné exprimaci, mikroskopování a odvážnější jedinci zakončili denní cyklus spánkem.
Sobota byla také pojata netradičně a nově, místo exkurze mimo budovu na Viničné bylo uspořádáno několik tzv. mikroexkurzí, ze kterých si každý účastník mohl vybrat tři. Já osobně jsem se zúčastnil degustačního a morfologickho praktika vedeného Julčou Vrtkovou a Ondrou Peřinou, které se zabývalo exotickými plody. Mezi nimi se nacházely krom známých druhů i speciality jako rambutan, čerimoja a karambola, samozřejmě nesměl chybět tamarind. V druhém bloku jsme vedeni Vojtou Brožem explorovali jezírka za fakultou a nachytanou mikrobiodivezitu pak za odborného vedení Vojtova a Ešpandrova mikroskopovali. V rámci závěrečné exkurze mě Vojta Dolejšek zavedla do skleníku fakultní botanické zahrady. Jak je již tradicí, vánoční fluonoc je příležitostí pro účastníky, kteří si mohou připravit tématický příspěvek v rámci seminária. Zájem byl velký a tak jsme během sobotního odpoledne a nedělního rána viděli celkem šestnáct mikropřednášek ve dvou jazycích. Mezi tématy byly cykly vývojové, astronomické, menstruační, bizarní, dopravní, esoterické či úřední. Nedělní večeře proběhla jako součást oslavy Vánoc. Došlo na zpěv koled za doprovodu akordeonu, dud a kytar, a také na předání různých konzervovaných částí organismů a jiných dárků. V neděli jsme po skončení seminária zažili přednášku od Davida Storcha, která pojednávala o modelování velikosti populace a chování populačního cyklu systému predátor-kořist za různých podmínek. Závěrečná přednášku s názvem Člověk v zajetí cyklů si připravila Kristýna Minářová. Přestože prednáška nepřesahovala vymezený limit a akce tak skončila na čas, někteří účastníci se dostali do svých domovů až ve 2:27 následujícího dne.