1. – 4. února Geofluonoc

První, 69. Fluorescenční noc Geofluonoc proběhla v lednu v termínu 1. – 4. 2. Exkurze s výkladem Petra Dolejše, Petry Bumberové a Dana Bendy nás zavedla do depozitářů Národního muzea. Účastníci vyslechli tyto přednášky:

Více se můžete dozvědět ze zápisu Aničky Kubicové:

Víte, co nebo kdo je to glob? Cítíte se býti dostatečně informováni o původu OSN, tedy obskurně svítících násad? Znáte podrobnosti o objevu nového druhu strašilky volně se vyskytujícího v okolí Viničné 7? V případě záporných odpovědí čtěte níže.

Program čtvrtka, tedy prvního dne této geologicky laděné Fluonoci, tentokráte nadstandardně obohacené o časový benefit pololetních prázdnin, jsme zahájili velmi slibně – přednáškou pana prof. Tomáše Herbena s názvem Rostliny v podzemí. Přednášející nám nadšeně vylíčil nejen problematiku neustálého podceňování kořenů a to, že drtivá většina vědeckých prací spoléhá pouze na studium rostlinných částí nadzemních, ale také nám objasnil mnohé zajímavé principy umožňující rostlinám, aby co nejlépe zvítězily v boji o vzácné živiny a prorazily si cestu drsnou konkurencí. Pan profesor se zaobíral fenomény z širokého okruhu oborů, což demonstroval na trojúhelníkovém schématu znázorňujícím vždy nakreslenou tečkou umístění probíraného fenoménu ve vztahu k ekologii, evoluci a strukturní biologii, přičemž každé z těchto tří zaměření představovalo jeden z vrcholů trojúhelníku.
Po malé přestávce následovala interaktivní přednáška v podání Ríši Veselého, která v poměrně krátkém čase vyeskalovala od neškodných ,,blobů,“ (bytosti schopny složitého uvažování a chápání toho, co je to řada, kteří řeší své sociální problémy týkající se jejich jasně daného hierarchického postavení v rámci blobí populace pozn. red.), až v nehorázně drsně vyhlížející diferenciální rovnice. Na vlastních noteboocích, které si velká část účastníků za tímto účelem na GEOfluonoc dopravila, jsme měli možnost vyzkoušet si simulaci pohybu buněk. Ačkoli jsme jejich vývoj povětšinou zcela nepochopili, zabíjení barevných teček v rytmu Disco Science se jen tak neomrzí.

Následně jsme byli donuceni k tradičnímu představování se, avšak na netradičním místě. Obyčejně jsou k těmto nekalým praktikám zneužívány prostory učebny 108, jenže ta nebyla ve čtvrtek ještě k dispozici, a proto jsme byli donuceni přemístit se pro potřeby výše zmiňovaného rituálu do posluchárny antropologie. Nějakou chvíli po představování jsme konečně dostali večeři a možnost oddat se volné exprimaci. Probíhaly diskuse na různorodá témata a také hudební produkce těch největších majstrštyků české i zahraniční kinematografie, samozřejmě obohacena o důkladný a znalý komentář Alberta Františka Damašky.


Den druhý jsme zasvětili exkurzi. Tentokrát nás zavedla do Horních Počernic, konkrétně do depozitářů Národního muzea. Při objevování sbírek jsme narazili na mnoho krásného a mimo jiné jsme se dozvěděli, že je zde i uložena solifuga opatřena štítkem s informací o sběru samotnou Kiki Minářovou. Všestrannost a šířka stopy, kterou tato multioborově nadaná osoba přináší české vědě, vskutku nemá obdoby. Nejen, že zachraňuje životy budoucí špičky českých biologů na jejich výpravách za dobrodružstvím a poznáním, ale dokonce i obohacuje sbírky tak významných institucí, jako je Národní muzeum v Praze. Po exkurzi nás čekala ještě skvělá přednáška Alberta Františka Damašky o biogeografii následovaná makrelou na expedici do Maroka a demonstrací óóófluorescenčního mikroskopu.

Na třetí den byla pro účastníky přichystána dvě krásná praktika. První o GIS (geografickém informačním systému), na které si každý přinesl notebook či si ho zapůjčil z místních zdrojů, aby na něm pod odborným vedením mohl objevovat základy práce s mapami v qGISu. Druhé praktikum se zabývalo fluorescencí a fosforescencí kamení. Prohlížení zářivých barev nerostů se brzy zvrtlo ve strkání všech možných struktur pod UVčko Kuby Váchy, během kterého jsme mimo jiné zjistili, že slovenská občanka má stylovější UV pattern než česká, ale ta česká má zato větší diversitu barev a celkově je ,,více disco.“ Na oběd málokdo odcházel neomatlaný úžasnou ropou.
Po jídle nás čekalo překvapení v podobě týmové hry. Každý tým si zvolil libovolný drobný předmět za svého maskota a obdržel papír s fotografiemi několika struktur nacházejících se v okolí fakulty. Cílem pak bylo najít venku v rámci stanoveného času co nejvíce míst, na kterých byly pořízeny dané fotografie, a fotky objektů na nich zachycených pořídit znovu, ovšem tentokrát se svým maskotem. Náš tým si za maskota zvolil svěrák jménem Slavo. Hra byla jednoduchá ale zábavná a hezky jsme se při ní odreagovali.


Po návratu jsme se navečeřeli a užívali si volna. Než byl zahájen ideonákup. Ten byl tentokrát výjimečně ideologický. V jeho průběhu byl totiž dokonce objeven zcela nový druh hmyzu pro Českou republiku! O mimořádném objevu a nejen o něm nám více informací poskytl v našem exkluzivním rozhovoru Ladislav Kašpar, již ostřílený účastník této tradičně netradiční procházky Prahou:

Láďo Kašpare, jaký jste tentokrát zvolil outfit pro tuto jedinečnou příležitost?

Já jsem si připravil speciální exprimivo, svoje soukromé, a to byla kravská nafukovací čelenka, kterou jsem pořídil v Balonkomatu, dále to byla indicky vyhlížející deka, kterou jsem pořídil na jedné Celioakci, dále jsem si vzal z veřejného exprimiva jeden docela zajímavý kožich, který jsem tam našel, a pak jsem si vzal speciální exprimivo, které připravil sám Míša Mikát, tedy svítící násadu na balonky, které, mám pocit, Albert našel u nějakého kontejneru.*

Velmi působivé. A můžete se s námi, prosím, podělit ještě o informaci, jaké struktury byly v rámci ideonákupu pořízeny?

Tak především byl objeven zcela nový druh živočicha, tj. levitační strašilka (Unos orbitus levitis), což je velice speciální druh, který má vodíkové vaky, které mu umožňují se vznášet, bohužel dosud není prozkoumán a dosud nebylo zaznamenáno jeho potomstvo. Nějací omezení jedinci zde pochopitelně odmítají uznat, že ten živočišný druh existuje, a já jsem se rozhodl, že ho popíši. To je patrně nejúžasnější věc z celého ideonákupu, protože tohle je opravdu skvělé.

A co ještě jste z ideonákupu donesli?

Pak jsme pořídili ještě spoustu výbušnin, které dosud nebyly zkonzumovány.

„Já nemůžu,“ komentuje Ladislav Kašpar, čímž ukončuje rozhovor a ponechává tak prostor naší bujné fantazii.


V neděli, čtvrtý a poslední den našeho GEOdobrodružství, jsme se polomrtví odšourali na poslední dvě přednášky, kterými byly Geomikrobiologie Matěje Vostrčila a Mapování genomu Martina Kuthana – Kutyho. Příjezduvší na neděli a Ti, kteří vydrželi po čtyřech dnech exprimace a explorace v bdělém stavu, se shodli, že to bylo hezké.


*Informace o původu svítících násad se různí, proto jsme se zeptali doktora Michaela Mikáta, vrchního distributora OSN, aby situaci ujasnil.
„Svítící objekty, byly nalezeny u kontejneru nebo popelnice, kam byly náhodně vyhozeny neznámým občanem. Pravděpodobně ovšem není pravdou, že je nalezl pan Albert Damaška, přední odborník na mechové dřepčíky světového významu, místo toho je velmi pravděpodobné, že to nalezl pan Vojtěch Brož. O kontejneru je ale velmi pravděpodobné, že to pravda je.“


15. – 17. března Počátky

Druhá, v pořadí již 70. Fluorescenční noc s tématem Počátky proběhla v březnu v termínu 15. – 17. 3. Exkurze s výkladem Aleše Jirsy, Dana Bendy, Ondry Peřiny i fluonočních organisátorů vedla ze Zákolan přes hradiště Budeč a Kovárenské stráně na Okoř. Účastníci vyslechli tyto přednášky:

Více o této Fluonoci si můžete přečíst z pera Klárky Kleinové:

Počiatkom 70tej Fluonoci bola prednáška o Počiatkoch syntetického života, v ktorej sa s nami Matěj Jurček zamyslel, ako by mohla vyzerať minimálna bunka. Po nej sme sa vďaka Lukášovi Faltejskovi vrátili do dôb dávno minulých a rozprávali sa ako mohol vzniknúť život.

Vstrebávajúc hutné myšlienky z prednášok sme sa vydali vstrebávať hutnú večeru. Takto posilnení sme zahájili fluonoc, pričom sme mali možnosť uvidieť (staro-)nové tváre a dozvedieť sa aký majú vzťah ku mlžom, čo/kto je ich obľúbený org*anizmus a pozrieť si Matějove ilustračné obrázky, ktoré (viac či menej) vhodne dopĺňali celé predstavovanie.

Po tom, čo sme si obzereli našich spoluúčastníkov sa viacerí z nás pozreli do okulárov mikroskopov na všetko možné i nemožné, počínajúc rastlinkami a končiac perím náhodných dinosaurov. Pohľad do mikroskopu by som prirovnala výhľadu na krajinu z kopca. Tak ako sa len ťažko dá ubrániť úžasu pri pohľade na donekonečna sa rozprestierajúcu vlnovku krajiny, je to takmer nemožné aj pri pohľade na najmenšie časti života. Oba pohľady sú motivované zvedavosťou, vôľou nechať sa prekvapiť a vidieť, rozšíriť si obzory a presvedčiť sa na vlastné oči o tom, čo oči vidieť zväčša nemôžu.

V sobotu sme sa vybrali na Okoř. Cesta bola sprevádzaná demonštráciou mnohých zaujímavých organizmov. Hneď na úvod nás privítali magické kruhy, no hviezdou exkurzie bol kvitnúci Hlaváček jarní (Adonis vernalis), s ktorým sme sa spoločne nechali zvečniť. Po ceste nám Fluonočný rabín omylom privolal z nebies krátku sprchu, po ktorej sa na nás ale znovu usmialo slniečko a my sme sa mohli v polohe ležmo kúpať v jeho hrejivých lúčoch na Kovářskych stráňach.

Po príchode sa zvečerilo, večeralo, debatovalo, mikroskopovalo a chytal sa filipínsky hmyz, spievalo, hrali sa karty, hralo sa na gitaru, smetný kôš, flauty všemožných tvarov a veľkostí. S príchodom nového dňa nám zišlo na um doplniť zásoby prediva, počas čoho sme obyvateľov nočnej Prahy oboznamovali so všeobecnými pravdami a na prednáškach nadobudnutými informáciami ako napr. že primodiálna polievka je kec.

V nedeľu sme v posluchárni počúvali Julii a Mikáta, ktorí nám rozprávali ako je to s tými druhmi, Kačka Čermáková vrhla svetlo na počiatky nás všetkých a povedala nám čosi o oplodnení a ako posledný sa pri rečníckom pulte vystriedal Filip Novotný, ktorý nám ozrejmil ako mohol vyzerať počiatok vesmíru.

Myslím, že téma počiatky sa na fluonoc ako takú náramne hodí nie len tentokrát, vďaka tematickým prednáškam, no fluonoc ako taká vie byť počiatkom všetkého možného od poznania zákutí biológie až po kamarátstva, alebo lásku k čokoláde či tamarindu, ktoré sú trvácejšie ako tieto tri dni.


3. – 5. května Sítě

Třetí Fluorescenční noc letního semestru se konala v termínu 3. - 4. 5. a nesla téma Sítě. Během exkurze v Českém krase, která vedla ze Srbska okruhem přes Císařskou rokli zpět, povídal Petr Kohout o mykorhizních sítích. Účastníci vyslechli tyto přednášky:

31. května – 5. června VFN Podyjí

Poslední Fluonoc v akademickém roce byla 9. Výjezdní Fluorescenční noc do Podyjí. Účastníci spolu s organizátory byli ubytováni v ubytovně Správy CHKO Podyjí v Havraníkách, odkud vycházely exkurze například na Šobes, Popické vřesoviště, Retzbach, do Retzu, k Dyji, bývalému mlýnu Papírna i jinam. Mimo exkurze si účastníci vyslechli též přednášku o Podyjí od Antonína Reitera z muzea ve Znojmě.

Více o této Fluonoci si můžete přečíst z pera Tomáše Mráze:

Psal se pátek 31. května léta Páně 2024. Bylo brzké odpoledne, když jsem se s některými účastníky, autobusem číslo 818, dopravil do pitoreskní obce Havraníky. Dominantou této vesničky byl nádherný kostel sv. Linharta ze 14. století. Ubytováni jsme byli, od kostela coby kamenem dohodil, v bývalé základní škole, nyní správě NP Podyjí. Nocležna byla, nadmíru mých očekávání, dosti útulná. Po zapsání do návštěvní knihy a dokončení administrativních formalit jsem se přesunul do podkroví. Místnost byla prostorná a zařízená prakticky – velký stůl, výstavky přírodnin a dominanta letošní VFN: óóó fluorescenční mikroskop značky Olympus s fázovým kontrastem, jemuž někteří z nás byli nadmíru oddáni i dlouho do noci a někdy i po ní do rána.

Když jsem se nakonec během pozdního odpoledne s ostatními sešel, bylo zrovna čerstvě po dešti a vůně mokré trávy se linula po okolí. Míša Mikát s Ondrou Vaňkem nám dychtivě prezentovali členovce a Jarda Rohel, botanik z Masarykovy univerzity v Brně, nám prezentoval různé rostliny, které jsme si později v hojném počtu také donesli na výstavku. Za zmínku stojí nádherní aposematičtí tesaříci Plagionotus floralis, kteří zde byli velmi hojní, a lidožraví koně, kteří brázdili zdejší vřesoviště a číhali na nebohé pocestné.

Večer jsme zahájili doslova v kruhu kolektivu, kde jsme se vzájemně představovali. Akce skončila přednáškou o správné manipulaci s fluorescenčním mikroskopem, po které následovala volná zábava. Zlatým hřebem večera byl Míšův zpěv ideo písní v hudebním doprovodu, jmenovitě písně: Tamarind, Zpredované, Můj milý askomycet a další…“

V sobotu 1. června jsme vyrazily. Nasnídaní jsme se v půl deváté všichni sešli před vchodem do Správy. Když jsem vycházel, v uších mi stále rezonoval zpěv Dana Čičovského, jež mne ráno libě, ale však hlučně probudil. Teplé ranní paprsky slunce a vůně růží ve mne zanechalo silný pocit, že dnešek bude velmi slibný. A taky že byl, počasí nám přálo a bylo hezky. Ve stejné sestavě Míša-Ondra-Jarda- Evča, nás obohacovali výstupy s prezentací zdejších organismů, za zmínku stojí například roháček kozlík, kosatec nízký, zemoun skalní, užovka podplamatá a hladká, ještěrka zelená, či samotářské včely rodu Ceratina. Cílem cesty bylo dojít na vyhlídku Železné Schody, kde byl vskutku skvělý výhled, a také výskyt ochmetu evropského. Při návratu trochu sprchlo, ale to nám samozřejmě dobrou náladu nezkazilo.

V neděli 2. června jsme vstávali poměrně brzo, již v půl osmé jsme vyráželi směr Havranická vřesoviště. Čekal nás tam tým studentů z oboru ornitologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který se zde zabýval výzkumem ťuhýků. Odprezentovali nám některé exempláře, které se jim podařilo odchytit brzy po východu slunce, a to: sýkoru koňadru, vrabce polního a krutihlava obecného. Také nám krátce vysvětlili význam kroužkování a principy monitoringu ptáků. Poté jsme se rozdělili na 2 skupiny, skupina A pro exploraci biodiverzity Dolních Rakous v čele s Míšou Mikátem a skupina B pro exploraci historického města Retz v čele s Danem Čičovským, já se přidal do skupiny B. Po příchodu na vyhlídku u hranic Čech a Rakouska nás čekal spektakulární výhled, všude kam oko dohlédne samé vinice a v dáli kopec, na kterém vyčuhuje město Retz. Toto byl cíl naší výpravy. Poté co jsme přešli ony vinice a vesničku Mitterretzbach jsme dorazili k městu Retz. U krajnice jsme našli kadáver užovky stromové, naší první, byla to mohutná a téměř dvoumetrová samice. Nyní jsme stanuli před městem a s hlasitým zpěvem Ktož jsú boží bojovníci jsme vstoupili. Ten, kdo by nevěděl, město Retz bylo Čechy během husitských válek dvakrát za sebou vypáleno a vyrabováno. V centru města bylo náměstí a nádherná radnice. Zde jsme se v historickém centru všichni rozešli.

Já se vydal ke kostelu svatého Štěpána z Retz. Tento gotický, nyní barokní kostel ze 13. století byl součástí dominikánského kláštera. Interiér byl spektakulární, za zmínku stojí průsvitný relikviář s celou kostrou svatého Štěpána z Retz. Poté jsme se všichni sešli a vyrazili zpátky do Havraníků. Během cesty jsme došli na písčitý kopeček, kde jsme ve stínu sosny odpočívali, svačili a pozorovali mravence dřevokaze. Cestou zpátky jsme navštívili vojenský hřbitov, velký mlýn holandského typu a vřesoviště v Retzbachu. Během cesty někteří z nás i houbařili. Do Havraníků jsme dorazili až pozdě večer. V pondělí 3. června jsme vyrazili do Podyjí Navštívili jsme tůňku v Popických vřesovištích, kde mnoho z nás explorovalo vodní faunu a floru. Za zmínku stojí pulci skokana skřehotavého, nymfy vážek a pošvatek, potápníci, atd… Cestou jsme našli velmi spektakulární faunu a floru, jmenovitě tesaříka obrovského, roháče obecného a kvetoucí lilie zlatohlavé. Cestou jsme prošli lesem a podél Dyje jsme dorazili do bývalé papírny, zde jsme predovali a odpočívali. Některým z nás se podařilo dokonce chytit dvě pářící se užovky podplamaté a jednu, konečně živou, užovku stromovou. Poté začalo pršet, a tak jsme se vrátili zpátky. Tam na nás čekal Tonda Reiter, kurátor muzejních sbírek jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Připravil si pro nás přednášku na téma Biogeografie Podyjí. Během volného času jsme uspořádali spektakulární arénu pro souboje mezi samci roháče obecného, které jsme si přinesli, byla to velmi vzrušující podívaná.

Večer jsme se někteří z nás vydali s Blankou Mikátovou explorovat zdejší havranický rybník. Chytili jsme samce skokana skřehotavého, slunku obecnou, potápníky, vodníka a samičku rosničky zelené, po cestě jsme narazili i na cvrčky polní.

V úterý 4. června ráno proběhla ceremonie udílení aeskulapova řádu. Blanka Mikátová udělila medaile těm z nás, co se podařilo odchytit užovku stromou pro vědecké účely. Po ceremonii jsme se vydali na Šobes. Stříhali jsme náletové dřeviny a růže. Cílem bylo prosvětlit kamenné zídky na vinicích, kde žilo spoustu užovek stromových. Mne se povedlo jednoho velkého a starého samce chytit (168 cm), byla to největší odchycená živá užovka za celou výjezdní fluonoc. Stal jsem se tedy laureátem na příštím udílení aeskulapova řádu. Večer jsme společně s Miroslavem a Blankou Mikátovou vyrazili na lov nočního hmyzu na světlo. Večer ale byla poměrně zima, proto jsme toho moc nechytili, za zmínku stojí například lumek žlutý (Ophion luteus) a lišaj svízelový.

Středa 5. června byla posledním dnem výjezdní fluonoci. Náplní dne byl úklid entropie, co po nás zbyla. Poté, než se předaly klíče správkyni domu, jsme se vydali hlouběji do obce k hnojišti. Byla spektakulární hora koňského hnoje, jež se tyčila vysoko nad úrovní našich hlav. Ačkoliv voněla nevábně, překypovala životem. Bylo zde spoustu zlatohlávků, snad tři druhy a velká abundance nádherných žahalek žlutých, jelikož se jednalo primárně o samce, tak si je mnoho z nás „oňufalo“. Poté jsme se definitivně rozloučili a vyrazili autobusem 818 domů.


20. – 22. září Obrana

Součástí první Fluonoci letošního akademického roku byly stejně jako vždy přednášky, tentokráte obranně tematizované:

Místo poslední nedělní přednášky proběhlo seminárium pro účastníky expedice do Maroka. Exkurze nás zavedla do okolí Nižbora, kde jsme v různých typech lesa pozorovali různé organismy, například medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) či konopici úzkolistou (Galeopsis angustifolia). Večery jsme pak tradičně věnovali mikroskopování na fluorescenčním mikroskopu, diskuzím, hraní deskovek či hudební expresi.


29. listopadu – 1. prosince Cykly

Součástí vánoční Fluonoci bylo, vyjma klasických přednášek, již tradiční vánoční seminárium s účastnickými příspěvky. Místo sobotní exkurze do okolí proběhlo několik povinně volitelných exkurzí (mj. programování, pitva ovoce či exkurze do skleníku v botanické zahradě). V rámci Fluonoci proběhly následující přednášky:

Více o této Fluonoci si můžete přečíst z pera Honzy Beránka:

Cyklická fluorescenční noc začala vyprávěním Petra Horáka o životních cyklech parazitů. Měli jsme možnost pozorovat cerkárie motolic třepotající se ve skleničce vody, nebo myš z fakultních chovů k prasknutí naplněnou tasemnicemi. V další přednášce nám Alex Kratina představil základní poznatky z chronobiologie, o tom, jak organismy vnímají čas, jak jsou tyto hodiny seřizovány a jak lze toto seřízení přenastavit, například změnou světelné periody. Po konci vydatné přednášky následovalo příjemné překvapení v podobě bohaté večeře. Ta byla, stejně jako ostatní jídla, výjimečně zařízena externě. Následovalo zahájení již 71. fluorescenční noci a zestručněné představování, které bylo také, byť zřejmě neplánovanou, novinkou. Nejlepšími odpověďmi na selekční otázky se protentokrát blýskl horal Kryštof Svoboda. Pozdější večer byl klasicky věnován volné exprimaci, mikroskopování a odvážnější jedinci zakončili denní cyklus spánkem.

Sobota byla také pojata netradičně a nově, místo exkurze mimo budovu na Viničné bylo uspořádáno několik tzv. mikroexkurzí, ze kterých si každý účastník mohl vybrat tři. Já osobně jsem se zúčastnil degustačního a morfologickho praktika vedeného Julčou Vrtkovou a Ondrou Peřinou, které se zabývalo exotickými plody. Mezi nimi se nacházely krom známých druhů i speciality jako rambutan, čerimoja a karambola, samozřejmě nesměl chybět tamarind. V druhém bloku jsme vedeni Vojtou Brožem explorovali jezírka za fakultou a nachytanou mikrobiodivezitu pak za odborného vedení Vojtova a Ešpandrova mikroskopovali. V rámci závěrečné exkurze mě Vojta Dolejšek zavedla do skleníku fakultní botanické zahrady. Jak je již tradicí, vánoční fluonoc je příležitostí pro účastníky, kteří si mohou připravit tématický příspěvek v rámci seminária. Zájem byl velký a tak jsme během sobotního odpoledne a nedělního rána viděli celkem šestnáct mikropřednášek ve dvou jazycích. Mezi tématy byly cykly vývojové, astronomické, menstruační, bizarní, dopravní, esoterické či úřední. Nedělní večeře proběhla jako součást oslavy Vánoc. Došlo na zpěv koled za doprovodu akordeonu, dud a kytar, a také na předání různých konzervovaných částí organismů a jiných dárků.

V neděli jsme po skončení seminária zažili přednášku od Davida Storcha, která pojednávala o modelování velikosti populace a chování populačního cyklu systému predátor-kořist za různých podmínek. Závěrečná přednášku s názvem Člověk v zajetí cyklů si připravila Kristýna Minářová. Přestože prednáška nepřesahovala vymezený limit a akce tak skončila na čas, někteří účastníci se dostali do svých domovů až ve 2:27 následujícího dne.


-- Created with help of Lightbox2 --