26. - 28. ledna - Člověk a příroda

Lednové Fluonoci se účastnilo 30 účastníků. V pátek proběhly 2 přednášky. První od Daniela Frynty na téma Evoluce jazyků a druhá od Zdeňka Janovského na téma Rostliny v krajině. Sobotní exkurse se rozdělila na dvě skupiny. Jedna část účastníků směřovala na netopýry do Alkazaru, druhá část na přednášky akce Pokroky v biologii na Albertov. Obě skupiny se opět k večeru sešly na Albertovo promítání o Malajsii a Singapuru. Nedělní program začínal přednáškou Majdy Gajdošové O užitečnosti parazitů, následovala přednáška Tomáše Grima s tématem Město jako nový typ ekosystému. Po obědě proběhla poslední přednáška od Petra Pokorného o Vývoji krajiny a přírody v holocénu. Pokud si chcete pročíst podrobnější zápis z akce, rozhodně nevynechejte reportáž od Apoleny Zounarové.


První Fluorescenční noc roku 2018 byla zahájena mírně humanitně laděnou přednáškou doc. Daniela Frynty o vývoji jazyků. Kromě nového vědění o jazycích a mnohých nečekaných souvislostí, jsme si z přednášky odnesli i praktická fakta, například že máme dělat to, co už někdo objevil. Vzhledem k prostoročasové charakteristice akce byla její signifikantní část ovlivněna kulturním fenoménem známým jako „volba prezidenta“, ale do toho nebudu zabrušovat, abych z toho nemusela složitě vybrušovat. Po přednášce a krátké seanci u přílohy k piškotům (pečeného kuřete), následovala organizační část pátečního programu a seznamování, kterému předcházela velmi vyvedená scénka s Horstem Fuchsem a naším superhrdinou pro následujících pět let. Smyčák si s sebou přivedl psa, který bohužel ne vždy sdílel naše nadšení z fluonočních fenoménů, což dával najevo hlasitým kňučením. Po večeři jsme si poslechli přednášku Zdeňka Janovského s názvem Krajina očima rostliny. Dle jeho slov „pohádka o čertkusu“ se protáhla natolik, že bylo nutné udělat přestávku. Tato přednáška se na FN objevila už podruhé, tentokrát obohacena o matematickou složku, naši pozornost ale upoutala především zdařilá animace zoochorie.

V sobotu ráno jsme vyrazili do Botičské, abychom ovlivnili tamější poměr hlasů ve prospěch námi preferovaného kandidáta. Poté bylo na výběr mezi dvěma verzemi programu. Primárním programem byl přesun vlakem k lomu Alkazar v Českém krasu, kde bylo možno pozorovati netopýry, můry, roztomilé houby rodu Cordyceps a další jeskynní objekty. Alternativou byla návštěva přednášek v rámci kurzu Pokroky v biologii. Během dne jsme si vyslechli přednášky prof. Jana Černého o buněčném jedení, pití, trávení a vylučování a o autofágii a přednášku Ladislava Merty o buněčném katabolismu. Od dvou hodin pracovní morálka některých posluchačů mírně upadla, neboť došlo k uzavření volebních místností a započalo sčítání hlasů. Po návratu na fakultu nás čekalo Albertovo promítání fotek z Malajsie, které bylo rušeno kňučením Smyčákova štěkanátku a Matyášovým: „Objednal si někdo kebab?“ V návaznosti na stížnosti na včerejší absenci hudební exprese byla dnes tato přítomna v hojné míře. Krátce po půlnoci jsme se tradičně vydali na ideologický nákup, jelikož bylo záhodno rozšířiti nabídku prediva na predivním stole.

Nedělní program začínal přednáškou Majdy Gajdošové o parazitech a jejich významu pro člověka. Následovala velmi očekávaná přednáška prof. Tomáše Grima, který k nám přicestoval až z dalekého Moravistánu, o ptácích ve městech. Po zpredování uspokojivého množství pizzy nás čekala přednáška doc. Petra Pokorného o krajině v holocénu, která zároveň zakončovala oficiální program FN. Poté jsme jako vždy svedli vítězný boj s entropií a přesunuli se do finálního stádia neformální diskuze s koncem kdesi v neurčitu, kterou její účastníci postupně opouštěli, aby se zavčasu dopravili do svých domovů.




Další fotografie naleznete zde: odkaz na rajče


9. - 11. března - Smysly

I tato, již v pořadí 42. Fluorescenční noc byla jedinečná. Zúčastnilo se jí 30 účastníků a tématem byly smysly. Jako první přednášku jsme si mohli poslechnout Pavla Němce, který pověděl něco o magnetorecepci. Hned po něm následovala přednáška Lukáše Falteiska o smyslech bakterií. V sobotu proběhla již tradiční exkurse, tentokrát zamířila na Vinařickou horu. Večer proběhlo promítání z fotek z Panamy od Zbojníka. První nedělní přednášku měl Stanislav Vosolsobě o vnímání u rostlin, následovala přednáška Zuzany Musilové o zraku hlubokomořských ryb a jako poslední proběhla přednáška Kristýny Minářové o smyslech u člověka. Pokud se chcete dozvědět podrobnější informace o průběhu akce, přečtěte si reportáž od Jitky Mrozkové.


Devátého až jedenáctého března 2018 bylo všem nenápadně odpovězeno na tíživou otázku po smyslu života a sice Fluonocí s příznačným pořadovým číslem 42. Vše započalo přednáškou od Pavla Němce o magnetorecepci, při níž jsme se dozvěděli mimo jiné, že ptáci dle magnetického pole Země nepoznají, jestli letí na sever nebo na jih, ale rozeznají východ od západu a že by bohužel nestačilo je otočit o 180°, protože si ještě k tomu kalibrují svoji orientaci podle Slunce. (Takže zhasněte prosím, jdeme mást ptáky!) A také velmi inspirativní mi přišla řeč o vědci, který rád ostatním vyvrací jejich výzkumné závěry, ideální když se chcete stát slavným, ale zároveň nechcete, aby vás měli lidi příliš rádi. Další smyslná přednáška pojednávala o vnímání bakterií, jejichž největší problém (a výhodu) nám ozřejmil Lukáš Falteisek. Jádro pudla spočívá v tom, že jsou malé a tudíž nemají takový rozhled jako jiné organismy, ale ony jsou šikovné a poradí si s pomocí kaskády chemických reakcí. Po zajímavých přednáškách následovalo představení beze smyslu – semiabsurdní drama Věc, jeho děj nechci spoilerovat, povídejte se radši sami. (video pod textem) Následovalo představování přítomných a vyhlašování nejlepších selekčních odpovědí. Obě aktivity neprobíhaly v posvátné místnosti 108, jak je zvykem, nýbrž jsme se kvůli celkové rekonstrukci přesunuli do učebny fotochemie společně s óóó fluorescenčním mikroskopem, takže se naše večerní exprimace přesunula sem.

Sobotní ráno jsme si užili chůzí na vlakovou zastávku a následným dospáváním ve vlaku až do stanice Kladno-Dubí a vydali jsme se na Vinařskou horu, cestou jsme potkali celé spektrum myyyyšiček od uschlých mrkví přes skelnatku, velehejno bledulí, kalorku kopřivovou, drabčíka až po křídlatku. Také jsme se zastavili u postarší vrby, u které bylo poznat, že byla zasazena jakožto velikonoční pomlázka a jelikož byla dobře ořezaná, tak nám přišlo velmi ideologické u ní falešně zazpívat „Nechte stromy hnít“. Při návratu nás přivítala hora krabic od pizzy, která se ale bohužel brzy metamorfovala na hromady prázdných krabic od pizzy. Na popud Alberta, který byl znepokojen znalostí češtiny některých osob z řad biologů (zdravím Míšu Mikáta a Tondu!), jsme si všichni napsali diktát. Po napsání tohoto pravopisného cvičení započalo promítání fotek z Panamy Zbojníkem, bylo tam plno roztomilých pucíků, bohužel čas od času Albert nevydržel býti trpělivým učitelem a jelikož se rozhodl, že bude diktáty opravovat v přednáškové místnosti, tak se co chvíli ozýval hlas promlouvající do duší chybovačů. Naštěstí Zbojníkovi to příliš nevadilo, snad kvůli tomu, že je mu jedno vše kromě cibule, Kláry a malých oranžových, z nichž poslední jmenované byly občas i promítané, tedy nebyl důvod se rozčilovat. Snad jsme Alberta uklidnili tím, že 10 z nás nemělo jedinou chybu a poté následovala spousta lidí, kteří měli chybu jednu (jako například já, protože jsem ignorant ohledně čárek – schválně kolik mi jich bude chybět tentokrát) či podobně malé n chyb. Při noční exprimaci se ke psu Smyčáka pobíhajícímu po chodbách přidal i Vetřelec. Dle toho, že ráno už jsem Vetřelce nepotkala, ale to roztomilé štěně ano, usuzuji, že bychom si na něj měli dávat pozor.

Neděli zahájil Stanislav Vosolsobě přednáškou o vnímání rostlin, při níž byla jako již mnohokrát obdivována schopnost auxinu přizpůsobit se situaci, byl vysvětlen fotoperiodismus a podobné záležitosti, dost se mi líbilo, že byla použita pouze tabule a fix, nikoliv projektor. Následovala přednáška od Zuzany Musilové o roztodivných hlubokomořských rybách a jejich schopnosti vidět, princip by se ve většině případů dal shrnout slovy „jestli máš málo světla, pořiď si větší oko“, samozřejmě nebyla opomenuta vlastní „světýlka“ rybek na zmatení nepřítele. Pauzu mezi přednáškami jsme využili jak na predaci krmiva, tak část z nás i na krátkou prohlídku botanické zahrady. Poslední přednáškou bylo detailní rozebrání lidských smyslů Kristýnou Minářovou, které bohužel museli někteří opustit dříve, nežli opravdu skončilo, neboť Kristýnu zastavit v mluvení je extrémně težké a autobusy či vlaky bohužel nečekají na konce přednášek.



Další fotografie naleznete zde: odkaz na rajče


11. - 13. května - Metabolismus

Téma 43. Fluorescenční noci bylo stejné jako letošní biologické olympiády a sice Metabolismus. Zúčastnilo se jí 30 účastníků. V pátek přednášely Lenka Libusová o buněčném metabolismu a Martina Pichrtová o fotosyntéze protist. Sobotu jsme strávili exkurzí směr Srbsko, nemuseli jsme však mít ani pasy, neboť jsme se vypravili do Českého krasu. Neděli zahájila přednáška od prof. Ivana Čepičky - Život bez mitochondrie, směle se pokračovalo přednáškou Lukáše Falteiska o metabolismu protist a celá Fluonoc byla zakončena matematickým rozebráním metabolické teorie Jirkou Hadravou. Podrobnosti se dozvíte v následující reportáži od Vítka Procházky.


Vzhledem k dopravní nehodě byl můj příjezd poněkud komplikovaný, nakonec jsem se ale (díky tomu, že jsem netradičně využil krtka) na fakultu dostal před 15. hodinou. Ještěže tak - tuto Fluonoc zahajovala přednáška Lenky Libusové, kterou jsem si opravdu nechtěl nechat ujít. Přednáška byla věnována buněčnému metabolismu; přednášející se snažila biochemické, pro mnohé nesympatické téma podat stravitelně a musím uznat, že se jí to dařilo, i když sám bych nebyl proti nezjednodušené variantě. Další přednáška se týkala fotosyntézy protist. Po přednáškách následovalo představování, již tradičně doprovázené googlením obrázků spojených s danou osobou (často dehonestujících), přičemž výsledky hledání se zobrazovaly na velkém monitoru. Představování proběhlo v praktiku 108, které se tak po dlouhé době rekonstrukce konečně opět otevřelo fluonočníkům. K zakázu predace ve stoosmě se ovšem přidal i zákaz dormance, a tak byla jako exprimační místnost určena učebna 111, zatímco stoosma zůstala po většinu Fluonoci tichá, obsazená jen mikroskopujícími. Kromě zákazu přibyly ale i mikroskopy - nyní jich tam je 11 (z toho 1 je velký) a ze všech lze stahovat fotografie do mobilu.

Večer už nebyl plánován další program, probíhalo volné mikroskopování a exprese. Po fakultě se ale začaly objevovat papírky s obrázky vztahujícími se k ideologické nákupní písni a nesmyslným textem. Zřejmě nějaká šifra. Vzhledem k tomu, že se kolem ní brzy seběhlo stádo nadšenců, jsem se řešení šifry příliš neúčastnil, akorát jsem pomáhal hledat papírky. Po rozluštění nás šifra dovedla do hlubokého suterénu Viničné, kde jsme nalezli hromadu čokolád, dvě nekachny, figurku luskouna (odkazující na nedávné jarní Arachne, kde v noční hře vystupovali lidožraví luskouni trpící toxoplazmózou) a vzkaz, že se tam máme vrátit další noci ve 23 hodin. Predivo bylo odneseno k predivnímu stolu; několik účastníků se vracelo výtahem a přitom exprimovalo. Poté už probíhala typická Fluorescenční noc s hudební expresí, diskusemi u predivního stolu.

V 7.20 nás vzbudila Evča s kytarou. Prvním bodem sobotního programu bylo sledování pořadu Studio Víkend na ČT24, kde byli hosty Tyrkys a Lenka Libusová. Reportáž byla věnována EUSO, kde Tyrkysův tým vybojoval absolutní vítězství. Následně jsme se nasnídali a vyrazili na exkurzi do Českého krasu. Na Wilsonově nádraží jsme za doprovodu zobcových fléten dorazili na nástupiště a nastoupili na vlak směr Beroun. I přes komplikace s jízdenkami jsme se dostali do cíle, do obce Srbsko. Zde a v přilehlé krajině probíhala celý den terénní exkurze. Po obědě se konala soutěž - účastníci byli organizátory rozděleni do čtyřčlenných družstev, poté dostali seznam skupin organismů (některé se opakovaly) a ke každé položce seznamu měli najít zástupce. U rostlin, brouků, blanokřídlých a dvoukřídlých byly vyžadovány čeledi, u ostatních bezobratlých obvykle řády; jako bonus jsme mohli najít i zástupce plazů, ptáků a savců. Většině účastníků během hry došlo, že jsou sami zástupci poslední jmenované třídy, další jmenovali psy kolemjdoucích.

Během další cesty jsme pozorovali mimo jiné okrotici a vstavač nachový. V horkém počasí jsme se vrátili do Srbska a na fakultu, kde nám Míša promítal fotky z výpravy do Kolumbie. V jedenáct hodin se někteří vypravili do suterénu v očekávání pokračování včerejších fenoménů, pro které se během Fluonoci vžil název Onehýta podle jedné ze součástí šifry. Nikde ale nic nebylo. Čekali jsme asi hodinu, během které jsme seznamovali jednu mladší účastnici s problematikou parafyletických a polyfyletických taxonů a jejich reproverze. Okolo půlnoci se nám bezmála přímo před očima začaly objevovat další součásti šifry. Princip byl poměrně jednoduchý: šlo o morseovku, přičemž jednotlivé části se měly seřadit podle toho, jak za sebou vyobrazené jevy následují v ideologické nákupní písni. Některé další části se objevily na nově zřízeném facebookovém profilu Onehýta Víjocok. Rozluštěná zpráva zněla: "Jděte na ideonákup k Vietnamcovi poblíž I. P. Pavlova". Učinili jsme tak. Vyjma konvenčních hesel jsme nyní také provolávali slávu Onehýtě. Onehýta byla i na seznamu; Vietnamec nám na tento dotaz nabídl plyšového zeleného leguána a ani ho nechtěl zaplatit. Tento leguán je od té doby nazýván Onehýta.

Neděle byla jako vždy nabitá přednáškami. První ranní přednášku měl prof. Ivan Čepička, vedoucí Katedry zoologie. Přednáška nesla název „Život bez mitochondrie“. Další přednášku, měl Lukáš Falteisek na téma Metabolismus prokaryot. Poslední, poněkud matematickou přednášku měl Jirka Hadrava o metabolické teorii. Následovalo oficiální ukončení akce, deentropizace a postupný odjezd účastníků. Ještěže se pozvolna blíží poslední měsíc školního roku nabitý dalšími přírodovědnými akcemi...

Na této Fluonoci byl poněkud atypicky přítomen organizovaný mimoodborný program. Myslím, že byl povedený, doufám, že se něco podobného vyskytne na některé z dalších Fluonocí. Zároveň vznikl prostor pro četné spekulace o tom, kdo je vlastně Onehýta; tato záhada však prozatím zůstává neobjasněna.



Další fotografie naleznete zde: odkaz na rajče


Výjezdní FN – Havraníky (NP Podyjí)

Výjezdní Fluonoc se tento rok vrátila do NP Podyjí a zúčastnilo se jí 30 účastníků. Během prvního večera proběhla přednáška o výzkumu včel rodu Ceratina od Míši Mikáta a následující dny proběhly odborné exkurse do okolí Retzbachu, na Šobes a údolí Dyje, a na Havranické vřesoviště. Poslední večer proběhla poznávačka organismů testující naučené znalosti. Více se dozvíte v reportáži od Jolči Šádkové.


To byla zase jízda. Čtvrtá výjezdní fluorescenční noc, která se konala v Havraníkách v Podyjí. Po několika hodinové cestě autobusem jsme konečně přijeli do Havraníků. Šli jsme se ubytovat do bývalé školy. Hned jsme věděli, že jsme doma, protože jsme zaslechli známý hlas a vzápětí se objevil Albert se sekerou v ruce. Bylo zde málo lidí, protože ti, co přijeli dříve, šli na Skalky na jejich první biologický výlet na této Fluonoci. Když konečně všichni dorazili, začala přednáška o kyjorožkách (Ceratina), kterou přednášel Míša Mikát. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací, např. že se Ceratiny nejvíce vyskytují tam, kde jsou klacky s duší, ve kterých hnízdí a že jednotlivé druhy rozpoznáme podle přepážek, jež kyjorožky v hnízdě dělají. Po přednášce začalo jako obvykle představování s oblíbenou otázkou „Vztah k mužům?“. Následovala večeře v podobě opékání buřtů na vošťurácích. Pak již probíhal volný program – povídání či mikroskopování a další aktivity více či méně reproverzní např. fanatické tančení Kačky, k němuž byli všichni přemlouváni. Po ne moc dlouhém spánku a snídani jsme se vydali na celodenní výlet do Rakouska. Nejdříve jsme se zastavili na Vřesovišti, kde jsme našli spoustu biologických fenoménů třeba máčku ladní (Eryngium campestre), jež má různé typy listů či diviznu brunátnou (Verbascum phoeniceum), která kvetla fialově, ale může se zde vyskytovat i v podobě bílých a růžových mutantů. Co se týče myšiček, našli jsme larvy slunéček sedmitečných (byla jsem pyšná, že je již poznám) nebo nádhernou hranatku obecnou (Phymata crassipes), jejíž přední nohy vypadají jako přední loupeživé nohy kudlanky nábožné (Mantis religiosa), která se tu také vyskytovala v nemalém počtu. Po překročení hranic s Rakouskem nám zanedlouho došla voda, a tak jsme poslali několik lidiček do nedalekého městečka Retz. Na „vodní skupinku“ jsme čekali na „Ságovém kopečku“, kde se podařilo najít kobylku ságu (Saga pedo), která nemá křídla, je největším druhem kobylky v ČR a živí se sarančaty i kudlankami. Chytili jsme také několik krajníků pižmových (Calosoma sycophanta) a pakudlanek jižních (Mantispa styriaca). Konečně přišla „vodní skupinka“, rozesmátá, protože si dali ve městě zmrzlinu (viz. foto), zatímco my jsme se na kopci pražili na slunci. Zanedlouho následovala cesta zpět, která byla velmi buržoazní, ale všichni jsme ji nakonec ve zdraví přežili a kolem půl desáté dorazili zpět. Večeře. Trolení. Spočívalo ve stavění puzzle z PCR destiček a následného bourání. Stavěl se třeba Titanik, který se po nárazu do ledovce rozpadl a Kačka (Čermáková) vykřikla: „Tady plave Jack určitě!“ Slova se také musel ujmout i Albert s historkami „ A líh na bar“ či „Má Albert právo na slevu v supermarketu Albert?“ Řekla bych, že vyplynulo 100% „NE“.

Další den jsme se vydali kolem studánek s osvěžující vodou na Šobes, kde se vyskytuje největší množství užovek stromových (Zamenis longissimus) v ČR. Bylo jich chyceno celkem pět. Změřily se, zvážily se a označkovaly se. Ti, jež užovky chytili, dostali aspoň prozatím pivní tácky s užovkou. Tentokrát jsme se vrátili o něco dříve, za což jsme byli velmi rádi, protože jsme si mohli dát konečně příjemnou sprchu. Po večeři jsme opět byli ukecáni k tanci. Také se zpívalo a stihlo se i pár hodin spánku. V sobotu jsme se prošli kolem kompostu nad nímž létaly žahalky. Následně jsme šli k zarostlému mělkému jezírku, kde Hejkal chytil užovku obojkovou (Natrix natrix) a také zde bylo velké množství roztomiloučkých rosniček zelených (Hyla arborea) nebo krásně zbarvená kuňka obecná (Bombina bombina). Byla jsem zklamaná, že nepoznám Anthrax a pletu si ho s dlouhososkou kuklicovou (Hemipenthes morio). Evidentně mi nestačilo, že jsem nedávno zjistila, že včelka Mája je ve skutečnosti pestřenka. Z exkurze jsme se vrátili brzy, protože nás čekala poznávačka a po ní komplexní fenomén v podobě příšerně zamotaného labyrintu. V neděli proběhlo vyhodnocení labyrintu a poznávačky. Začalo hromadné uklízení, loučení a postupný odchod všech zpět do civilizace. A tak skončila výjezdní FN v Podyjí.



Další fotografie najdete na našem rajčeti: odkaz na rajče


7. - 9. září - Evoluce

Zářijová Fluonoc hostila 30 účastníků a jejím téma bylo Evoluce. První páteční přednášku měl prof. Lukáš Kratochvíl o adaptivní evoluci a hned po ní následovala přednáška Filipa Koláře o specialitách v evoluci rostlin. Sobotní exkurse vedla na Křivoklát a bylo během ní možné pozorovat spoustu zajímavých organismů a přírodních fenoménů. Večer proběhla přednáška Jirky Hadravy s názvem "Proč neuznávat parafyletické taxony?". V neděli dopoledne přednášel Albert F. Damaška o fylogenetických metodách a po něm následoval seminář k budoucí Albánské expedici. Pro ty, kteří se expedice neúčastní bylo možné volné mikroskopování. Po obědě proběhla poslední přednáška od prof. Zrzavého o evoluci člověka, týkající se zejména časnějších fází lidské evoluce. Podrobnější reportáž z akce podala Anna Krygiel.


Není ideologičtějšího počátku školního roku než účast na pravidelném biologiofilům libém soustředění - Fluorescenční noc.

A tak se krásného zářijového pátku sedmého dne měsíce do chodby před místností 108 začali trousit fluonočníci. Toto konání Fluonoci, tak jako posledně všechny, si vyžádalo pár novinek. Status exprimační místnosti spolu s obažením predivního stolu byl svěřen posluchárně didaktiky, místnosti vedle stoosmy. Stoosma díky rekonstrukci a obohacení o nové fluorescenční náčiní je pravděpodobně již na věky věnovaná tiché, však nadšené, exploraci a biologickým bádáním. Další inovací byly jmenovky. Ty fluonoční populaci přinesly snadnější seznamování s novými jedinci a mně s Kačkou kebab, když jsme pro ně šly do papírnictví. Představování ve stoosmě proběhlo ještě před první přednáškou - ta, zprostředkovaná Lukášem Kratochvílem přemítala nad predikovatelností evoluce. Krátké vydechnutí situované především kolem ovocem překypujícího predivního stolu a jde se na další přednášku! Polyploidie v podání Filipa Koláře byla plná zajímavých poznatků. Věděli jste, že taková nenápadná hadilka je polyploidem až 96násobným? Po zbytek večera se ještě hojně mikroskopovalo, exprimovalo a na tabuli se nechala hned vedle nespecifikovaného prokaryota ztvárnit i loděnka!

Ráno bylo nutno vstát. No, ale neříkejte, že se vám vstává špatně, když víte, že vás čeká další den na Fluonoci. V sobotu tradičně - exkurze. Tentokrát jsme se vydali prozkoumat vnitro CHKO Křivoklátsko. Jak je zvykem, zajímavé diskuze nejen biologického rázu byly po cestě přerušovány minimálně stejně zajímavými prezentacemi tamější biodiverzity. Tyrkys předváděl šnečky. Ty, kteří zvládli sejít strmý lesní svah (což byli obdivuhodně všichni), dole čekala odměna - hádejte, kdo se námi nechal vidět, dokonce pohladit! Nikdo jiný než naše obojživelná myšička - mlok skvrnitý. Na autobus nazpátek jsme si museli sedíce na kládách chvilku počkat. Po návratu na fakultu bylo radno zaměstnat naše trávicí soustavy a připravit se tak na další program. Proč neuznávat parafyletické taxony? Na tuto otázku nám bylo zodpovězeno stejnojmenným výkladem Jirky Hadravy. Ani tento večer nemohla být opomenuta explorace a exprimace - třeba v podobě společenských her. Až se nachýlil čas a sobota se překotila v neděli, bylo třeba po trošce přispět k vzdělanosti Prahy. Náhodní svědci naší cesty pro pár nekachních džusů, světélko, Anomalocaríska a hlavně chleba, máslo, čokoládu a ještě jednu, už vědí že šneci nejsou věci, že křeček v žádném případě není odpaďák a taky doufáme, že se odvrátili ze svých mylných cest a již neuznávají taxony, o jejichž štyftnosti byla sobotní přednáška. V múzicky muzikální části noci, tedy mezi ideonákupem a večerkou v pí, krylovky (písně Karla Kryla) vytlačily dřívější akrylovky.

A už byl poslední den... Spolu s Albertem jsme se naladili do matematické tóniny, čekalo nás totiž povídání o tvorbě fylogenetických stromů. Nebojácný Albert se přednášeje nezdráhal použít ani operace, o nichž prý nevědí ani matfyzáci (ověřeno!). Odborný program zářijové Fluonoci - Evoluce - byl monumentálně dotažen profesorem Janem Zrzavým a jeho výkladem 'Vznik hominidů, kdy a kde?'. Během deentropizace prostor fakulty byl pozorován obvyklý časový gradient množství fluonočníků ve Viničné 7. Tak se postupně všichni vrátili do svých obvyklých habitatů...



Další fotografie z evoluční fluonoci najdete opět na našem rajčeti: odkaz na rajče



-- Created with help of Lightbox2 --